13. 12. 2022 | Ondřej Černý | Foto: Creation 23

Žádná irská divočina. The Clockworks ukázali chování frekventantů nedělní školy

Irská čtveřice The Clockworks odehrála v pražském klubu Café V lese svůj český koncertní debut. Ukázala na něm své nesporné muzikantství, výbornou sehranost i limity, které jí zatím brání postavit se jako rovnocenní partneři Fontaines D.C.

Zmíněné limity jsou ale vlastně předností kapely. Čtyři obyčejní kluci z Irska totiž netrpí žádnými hvězdnými manýry. Jejich přirozená slušnost jim brání hrát si nejen na něco, čím zatím nejsou, ale především čím se necítí být. Tahle absence určité hvězdné frackovitosti, jež by s sebou občas přinesla nějaký ten menší skandálek, který by kapelu přivedl do většího povědomí, skupině nepomáhá. Zároveň ji dělá pro fanoušky o to víc uvěřitelnější a sympatičtější.

Jak jsme hned po skončení koncertu probrali v krátkém rozhovoru s kytaristou The Clockworks Seánem Connellym, jenž po dohrání s kapelou nezamířil do šatny, ale rovnou seskočil do publika mezi fanoušky, nehvězdná pódiová prezentace zpěváka a kytaristy Jamese McGregora je mu zcela vlastní, chová se tak pořád. A jak bylo patrné i na pražském vystoupení kapely, nic na tom (zatím) měnit nehodlá.

Večer v solidně naplněném, nikoli zaplněném Café V lese zahájila domácí pětice Chief Bromden. Během svého půlhodinového setu potvrdila, že jde o solidní kapelu nabízející mathrockovou intenzitu. Kapele oproti instrumentálním začátkům pomohla přítomnost zpěváka Štěpána Pařízka, který společněm s Lubomírem Příkaským (kytara) a Honzou Čapkem (baskytara) vystoupení skupiny táhl. Nejen nazvučení bicích, ale celý set ukázal rozdíl mezi už zavedenou dobrou českou kapelou a začínající zahraniční kapelou s potenciálem. Ten rozdíl byl víc než slyšitelný - kompozičně, ve struktuře skladeb, v hráčských kvalitách i lehkosti toho, co se přenášelo od kapely k posluchačům. Což ovšem nepopírá to, že Chief Bromden svým vystoupením solidně připravili půdu pro irský hlavní chod večera.

The Clockworks nastoupili před natěšené publikum s drobnou časovou prodlevou zapříčiněnou tím, že se ještě pár minut před začátkem řešilo nasvícení pódia v průběhu koncertu. Z více než osmdesáti procent mužské auditorium hned od prvních minut dávalo čtveřici najevo, že má její dosavadní tvorbu solidně nastudovánu, a to i v podobě poměrně četného zpívání textů s kapelou.

Zvuk jednotlivých nástrojů byl hned od úvodních tónů dobrý, zpěv Jamese McGregora zvukař velmi brzy vytáhl na úroveň, která byla adekvátní. Přijít na koncert bez znalosti toho, kdo se na něm prezentuje, člověka by přesto napadlo, že slyší kapelu z Irska. Melodika, rytmus, určitá podprahová nálada, to jsou atributy, jež jsou snad součástí DNA kytarových kapel ze zeleného ostrova. Nejinak tomu bylo při pražské produkci The Clockworks, během níž bylo možné zaslechnout jak irskou současnost (Fontaines D.C.), tak také minulost (U2 z doby kolem roku 1982).

Už od druhé skladby Bills and Pills se před pódiem vytvořil minikotel, který dával kapele více než zřetelně najevo, že má publikum v Café V lese na své straně. The Clockworks se mu za to odvděčovali energickým setem, jemuž dominovala basa Toma Freemana. Držel ji sice hodně vysoko, ale možná i díky tomu byla hbitost jeho prstů na hmatníku neuvěřitelná. Při určování rytmu mu skvěle sekundoval bubeník Damian Greaney, který výborně plnil roli toho, kdo je na pódiu téměř neviditelný, ale bez jehož příspěvku by to rozhodně nešlo.

Kytarista Seán Connelly svou hrou odkazoval na Andyho Gilla (Gang of Four) nebo Johna Fruscianteho (Red Hot Chili Peppers). Hrál důrazně, někdy agresivně, ale nikdy tak, aby měl potřebu přebírat otěže koncertu a exhibovat. Skvěle sloužil celku a jednotlivým skladbám.

Jak už bylo uvedeno v úvodu, zpěvák a kytarista James McGregor měl jako frontman na bedrech to, jak je kapela celkově vnímána. Snažil se, seč mu síly stačily, v exponovaných pěveckých pasážích lze jeho výkon označit za víc než solidní. Přesto mu, především z podstaty jeho osobnosti, chyběla pódiová sebejistota jeho krajanů Griana Chattena (Fontaines D.C.) nebo Jamese McGoverna (The Murder Capital). Na každý potlesk publika po konci skladby reagoval vztyčeným palcem u ruky, nekolikrát do publika poslal česky „Děkuji“. Když se jedinkrát během koncertu pokusil upozornit na merch, vyšlo mu z toho nesmělé: „Máme trička. Ne ty na sobě, ale s sebou. Díky, že jste přišli.“

Po téměř přesně šedesáti minutách přišel konec. Bez přídaku, bez přemlouvání. The Clockworks se v Praze představili jako skvěle sehraná kapela, která naživo výborně šlape a její členové jsou instrumentálně velmi dobří. K tomu, aby se posunula o level výš jí chybí jen jedno - frontman jako je Bono.

P.S.

S kytaristou Seánem Connellym jsme si toho po koncertě stihli říct více. Třeba to, co se ještě nikde neobjevilo. The Clockworks zamíří v únoru 2023 do studia, kde budou nahrávat svou debutovou dlouhohrající desku. Zatím mají k dispozici 14 věcí. S vydáním se počítá příští rok v listopadu. A i když kapelu objevil hvězdný Alan McGee, na žádném s ním spjatém labelu album nevyjde. McGee má totiž práva pouze na singly The Clockworks. Vše si přečtete v rozhovoru, jenž vyjde v Headlineru.