Pohled na seznam oceněných říká, že jde většinou o známá jména, jejichž vystoupení jsou pro všechny zájemce dostupná. Což je rozhodně dobrá zpráva. Tak neváhejte a vyrazte, protože jak často se fanouškům stane, že mohou vidět kapelu, která je právě na vrcholu a zahraje jim věci z aktuálního alba roku, kapelu, která má v současném složení před sebou poslední turné, případně interpretku, která se snaží prorazit i v zahraničí a neváhá proto vyrazit na největší showcasový festival do amerického Austinu.
Pokud kromě toho také chcete objevovat zajímavou muziku, která většinou zůstává pod radarem a nejrůznější ocenění ji míjejí, tady je pár tipů.
Tipy na hudbu, kterou u nás v rádiích neuslyšíte
Američtí stoner rockoví veteráni Fu Manchu oznámili po šesti letech vydání nové desky. Čtrnáctá řadovka se jmenuje The Return of Tomorrow a vydají ji 14. června na vlastním labelu At the Dojo Records. První ochutnávkou z dvojalba čítajícího 13 položek je singl Hands of the Zodiac.
Jde o typickou položku v katalogu kapely, které vládne kytara na mnoho způsobů. Primárně zní masivně nabustrovaně, kovově zatěžkaně, valivě, zároveň však těžká kila střídá drobnokresba vyhrávek. Rytmická sekce dotváří nezbytnou podporu celku, který fanoušky kapely rozhodně potěší. Podle zpěváka a kytaristy Scotta Hilla je písnička o jeho příteli astrologovi. „Vždycky, když jsme se potkali, tak se mě ptal, jestli se chci něco dozvědět o své budoucnosti. Díval se v noci ke hvězdám a blouznil ze všech těch podivných předpovědí, z nichž se žádná nikdy nenaplnila. Vždy jsem se snažil zapamatovat si věci, které řekl, a téměř každý řádek v Hands of the Zodiac je něco, co řekl,“ konstatoval Hill.
„Když poslouchám muziku, jsou to buď všechno těžké věci nebo naopak jen měkčí, ale ne dohromady. Mám vždy tendenci poslouchat jen jeden typ věcí. Proto jsem si řekl, že bychom měli udělat dvojalbum se sedmi těžkými fuzzy věcmi na jedné desce a na druhou dát šest jemných písniček. Těch sice moc nepíšeme, ale spousta riffů fungovala i bez fuzzu“ doplnil Hill.
V červnu a poté v říjnu se kapela chystá na evropská turné. Nejblíže Česku zahraje na podzim na německých festivalech v Mnichově (12. 10.), Berlíně (13. 10.) a Drážďanech (27. 10.) nebo na samostatném koncertu ve Vídni (15. 10.).
Melkbelly, americká čtyřčlenná noise rocková kapela z Chicaga, se po třech letech vrací s novou muzikou. Jde o dvoupísňový singl obsahující skladby Precious Cargo a KMS Express, chytlavé, alt-rockové písničky s nádechem punkové energie.
Především Precious Cargo se nese v lehkém duchu vzdušnosti, kdy skladba není zatížena příliš komplikovanými aranžemi. Což však neznamená, že všechny nástroje v jejím průběhu nedostávají prostor vyniknout a upozornit na sebe. Podobný náboj jako jednotlivé instrumenty dodává novince také výkon zpěvačky (a kytaristky) Mirandy Winters.
„Nové písničky jsou mimo jiné o tom, co nás spojuje s realitou – věci jako intenzivní vztahy mezi spoluhráči z kapely, plození dětí, vystupování na koncertech, láska a spousta dalších viscerálních keců. Věci ztracené během lockdownů, ke kterým se teď zase chceme vrátit,“ konstatovala Winters.
Ještě chytlavěji než novinka její domovské kapely, která letos oslavuje deset let na scéně, zní materiál z debutového sólového alba Mirandy Winters, které vydává pod jménem Mandy. Deska se jmenuje Lawn Girl a vyjde 26. dubna. Miranda Winters se v devíti skladbách odkazuje na klasické kapely a interpretky indie scény 80., 90. a nultých let jako jsou Sonic Youth, Liz Phair nebo Veruca Salt.
Legendární Lou Reed by na začátku března letos oslavil 82. narozeniny. Zatímco fyzicky tu s námi už déle než deset let není, jeho hudba tu nadále zůstává. Poctou jeho géniovi je i album The Power Of The Heart, která vyjde 20. dubna. Z dvanácti položek na albu už jsme měli možnost slyšet předělávky I’m Waiting for the Man (Keith Richards) a Perfect Day (Rufus Wainwright). Nejnověji je k dispozici cover I Can't Stand It.
Angel Olsen a Maxim Ludwig se do písničky, která otevírala Reedův sólový debut, pustili s vervou. Navazují v něm na originál, aby se ideově nijak neodklonili od jeho vize, zároveň skladbě dodávají novou energii. Výborně se také pěvecky doplňují, což skladbě dodává další rozměr. K tomu skvěle šlapající kapela za zády a slyšitelná láska ke zpracovávanému materiálu. Takhle zní cover, který má koule, a přitom respektuje originál.
Kromě tří dosud zveřejněných singlů album The Power Of The Heart obsahuje předělávky například od Lucindy Williams, Rosanne Cash, Joan Jett and the Blackhearts nebo The Afghan Whigs. U vinylu a budou k dispozici také fotografie Lou Reeda od Micka Rocka a Timothyho Greenfield-Sanderse, nebo osobní poznámky producenta alba Billa Bentleyho, který s Lou Reedem úzce spolupracoval více než dvacet let.
Zpěvačka a skladatelka Merce Lemon dala k dispozici svůj nový singl Will You Do Me a Kindness, první nahrávku své vlastní tvorby od alba Moonth (2020). Navazuje jím na nedávný společný singl s Colinem Millerem (MJ Lenderman) v podobě coververze písničky Bonnie Prince Billyho, i na období předchozích 18 měsíců, kdy byla na turné například s Horse Jumper of Love nebo Squirrel Flower.
„Fráze ‚uděláš mi laskavost‘ pochází z videa na YouTube, které jsem viděla, když jsme loni na jaře nahrávali,“ říká Lemon. „Je to píseň plná touhy a nenávisti, koláž momentů, čar a pocitů, které jsem za nějakou dobu nasbírala. Je to píseň blízká mému srdci, ta nevyhnutelná osamělost, kterou jako lidé cítíme, maličkosti, kterých si všímáme, když jsme sami, strach a přesto touha odevzdat se úplně druhému,“ dodává zpěvačka.
Během téměř šesti minut Will You Do Me a Kindness se ukazuje, jakou cestu jako umělkyně i vypravěčka Lemon za poslední roky urazila. Pomalu se rozvíjející klidná skladba působí jako tradiční písničkářské nespěchání, kde hudba je především podstavcem pro slovní sdělení. Poklidná hudební záležitost se však ve své poslední třetině láme, graduje, mohutní, aby ve výsledku končila majestátním kytarovým sólem, které z původně drobné skladby činí masivní hudební monolit.
Will You Do Me a Kindness ukazuje, že hudebnice z Pittsburghu je na výrazné cestě vzhůru. Vyrostla v domě plném hudby, v rodině, kde oba její rodiče hráli v různých kapelách. V devíti společně se sestrou a kamarády vytvořila a capella skupinu, pro kterou napsala všechny písně, a na každém vystoupení vystupovali pod jiným názvem. Krátce poté ale začala trpět trémou a místo muziky se upnula ke sportu a výtvarnému umění. Některá setkání v Seattlu, kde žila druhou polovinu svého dospívání, ji ale přivedla zpět k hudbě.
„Když jsem se ve dvaceti letech přestěhovala zpět do Pittsburghu, moji novou kapelu tvořili táta a jeho kamarádi. Nazvala jsem to moje ‚taťkovská kapela‘ a čtyři roky jsme v této sestavě hráli na turné a koncertovali,“ vzpomíná Lemon aniž by doplnila, že na její desce Moonth si zazpívala i její máma. Aktuálně už ve své kapele žádné rodinné příslušníky nemá a novinku tak natočila bez jejich výpomoci.
Ekko Astral, postpunkeři z Washingtonu, vydávají 17. dubna své debutové album. Jmenuje se pink balloons a po prvním singlu baethoven ho aktuálně promuje skladba devorah.
Proměnlivá, různobarevná, pestrá směsice sázející na dynamiku, tempo, expresivní vokál a melodické linky. devorah je energická věc, která v textu pojednává o soucitu s lidmi na okraji společnosti a také vyjadřuje respekt těm, kteří jsou schopni vydržet v tom nejhorším, co náš svět může nabídnout. Zároveň se také odkazuje na americkou historii a zneužívání území, které historicky náleží původním obyvatelům země.
Tendování k minoritám je Ekko Astral blízké. Vokály obstarává Jael Holzman, transgender osoba, jež se mimo muziky věnuje také novinařině a píše o energetice a klimatické změně. Skupinu dali dohromady s kytaristou Liamem Hughesem. Původně šlo o projekt absolventské diplomové práce a prostor pro kreativní ventilaci společně s přáteli, jež se postupně proměnil v regulérní kapelu.
„V současné době nemáme v naší kultuře hrdiny. Stále více postav musí používat své umění s pozitivní vizí budoucnosti. Když jsme nahrávali pink balloons, než jsme šli do studia, řekli jsme si: ‚Pojďme udělat toto album s cílem přimět lidi, aby snili o lepší budoucnosti‘,“ uvádí k vzniku alba Holzman a dodává: „Myslím, že jsme z našeho současného světa trochu unavení. Každý den sedáme k počítači, který na nás vyplivne 10 tisíc důvodů, proč je další den k ničemu, když se potýkáme se všemi problémy, které jsme zdědili."
Hudba je pro Ekko Astral sice radostí a rozptýlením, odvolávají se ale na přístup režiséra Davida Lynche, kdy umění má člověku především nastavovat zrcadlo a ukazovat mu skutečnost, kterou po celou dobu prožíval.
Co bude k snídani? To jsou každý den první slova, která Dent May, muzikant z Los Angeles, pronáší. A také název jeho šestého, aktuálně vydaného alba What's For Breakfast?, složeného z 12 kytarovějších písniček, jež jsou nejvíc bezprostřední a zároveň nostalgické za dobu jeho hudební kariéry.
Zároveň dobře zapadá do jeho více než 17leté éry průkopníka bedroom popu, který umí vytvořit dobře znějící melodie, jež obestírá posluchačsky příjemným aranžmá. Na What's For Breakfast? se May přesto pustil do ještě více hravých experimentů. „Vždy mě lákalo dělat kaleidoskopický pop inspirovaný starým soulem, diskotékou, country, čímkoliv. Tentokrát jsem sáhl po hudbě z dětství, jako jsou kapely The Strokes, Weezer a Elephant 6 Collective,“ uvedl k nové desce 38letý muzikant.
May se na desce zabývá bouráním každodenních rutin a znovuobjevováním radostí z psaní písní. V úvodní You Already Know posluchače vyzývá, aby žili svůj život naplno, v Don't Stop Doing What You're Doing aby s tím nepřestávali. Sám ostatně možné riziko přešlapování na místě vnímá. „Moje první album vyšlo téměř před 15 lety, takže jsem na tuto desku přizval další lidi, aby mi pomohli s tím, abych se neopakoval. Neustále se znovu zamilovávám do hudby očima ostatních. Toto album je o zapamatování si toho, proč mám rád hudbu," uzavírá May.