Zatracený slejvák! Přikrývají pódium, aparaturu i banner s názvem kapely. Mám se snad modlit?!? Prosím, prosím, prosím, ať přestane pršet. Do háje, to je vody! Proč se mi tohle děje? Loni mi kvůli koronaviru zrušili Palaye Royale v Lucerna Music Baru. Kapela už byla v Praze, ale nikdo se neodvážil vytáhnout nos… I další koncerty, spousta dalších koncertů a festivalů, na které jsem se tak strašně těšila, se z důvodů pandemie zrušila. A teď tohle…
Letos se Rock for People naštěstí koná, jenže podle předpovědi neměla spadnout kapka vody! Ale na Rock for People prý vždycky prší… Tak se to potvrdilo... Stojíme před pódiem v hloučku skalních fanoušků téměř po kotníky v bahně, leje na nás jako z konve a já si v duchu opakuju: Prosím, prosím, prosím, ať se to nezruší, ať se to nezruší… Někdo začíná skandovat: Måneskin, Måneskin, Måneskin. Přidáváme se a zní to líp: Måneskin! Måneskin!
Společná modlitba... Musí to zabrat! Måneskin! Måneskin!
Zabírá to, nebo se mi to jen zdá? Prší trochu míň? Jo, prší míň! Déšť ustává. Je to možný? To napětí by se dalo krájet. Tentokrát to vyjde! Na pódium se řítí Damiano, Thomas, Ethan a Victoria. Sluší jí to ještě víc než na fotkách. Dav jásá a ze mě to spadlo… Jsou fakt tady! Dlouho očekávaná a fanoušky vyvolávaná kapela je v momentě nastoupená. Profesionálové. I dav posluchačů se rozrostl tak, že nevidím, kde končí.
Začínají hrát, první je písnička v italštině. Hmm, tuhle neznám, ale je skvělá, jako všechny jejich věci. Kytara má neskutečný drive, do toho Vic na basu a Damiano postupně vybaluje všechny svoje polohy. Všichni si neskutečně užívají koncert, na kapele je vidět, že pro svoje fanoušky se snaží nejvíc, jak to jde. Další je Zitti e buoni, snad ta nejznámější, s tou vyhráli Eurovision 2021. Mám ji strašně ráda, dá se u ní skvěle vyřvat. Zpívám z plných plic a pořád nemůžu uvěřit tomu, že je opravdu vidím naživo. Damiano chvilkami nezpívá a v těch okamžicích je slyšet dav fanoušků, kteří znají a zpívají i italské texty. Atmosféra je skvělá. S kamarádem si říkáme, že oproti oficiálním verzím vydaných songů, slyšíme jen minimální rozdíl, je to perfektní!
Mezi písničkami si Damiano vždy odkašle a prohodí nějakou vtipnou poznámku, jako třeba: „Ehem... Well, i knew we’ll make you wet, but not this way!!” s odkazem na předchozí déšť. Opravdu působí moc sympaticky a mile. Thomas to rozjíždí na kytaru, Ethan jede na bicí. Rytmicky nabitou Beggin’ střídá pomalejší, zato melodičtější Coraline, která graduje a ta energie je neuvěřitelná! Damiano odhazuje svoji lahev s vodou do publika. My skáčeme, křičíme, tleskáme… Miluju to!
Přichází I Wanna Be Your Slave (mimochodem, už si to brouká i mamka), Chosen i pár coververzí jako Kiwi od Harryho Stylese.
Koncert už je skoro u konce, nee… Damiano oznamuje poslední písničku a zve si na pódium jednoho z fanoušků, který to v davu rozjíždí nejvíc. V průběhu poslední skladby vytáhne na podium ještě pár dalších fanynek. To je prostě super!
Konec. Kapela odchází, ale dav dál křičí: Måneskin! Måneskin! Nenechali se dlouho prosit a po chvilce skandování se znovu objevují na pódiu. Make up trochu rozmazaný, je vidět, že do toho dali všechno, ale přidávají ještě jednu skladbu. V průběhu Damiano rozděluje lidi na dvě půlky a chce je nechat prolnout. No… úplně to nevyšlo, ale pokus dobrý. Nevadí, užili jsme si to maximálně.
Bylo to moje poprvé a bylo to skvělé.
