Obrázek k článku Z PRVNÍ ŘADY: Pražská premiéra kultovních OMD měla atmosféru lepší než na fotbale
| Marek Větrovec | Foto: Pavla Hartmanová

Z PRVNÍ ŘADY: Pražská premiéra kultovních OMD měla atmosféru lepší než na fotbale

V reportážní sérii Z první řady přinášíme autentické koncertní dojmy nejvěrnějších fanoušků. Na pověstnou britskou skupinu Orchestral Manoeuvres in the Dark, která je na scéně víc než 45 let, vyrazil náš pravidelný čtenář Marek Větrovec. „Byla to velká událost,“ píše.

Pro mne jako velkého koncertního fanouška bylo navštívení klubu Sasazu v Holešovicích debutem. Slyšel jsem různé řeči, že akustika klubu není moc dobrá. Večer ale ukázal pravý opak, i když občas to své mouchy mělo. Ale nepředbíhejme. 

Ještě před hlavní hvězdou nastoupili minutu po osmé na pódium skotští Walt Disco. Artpopová kapela přivezla atmosféru raných osmdesátek. Ač bylo publikum celkově chladné, kolem sebe jsem slyšel kladné ohlasy. A frontman James Potter svým tenorovým hlasem dodával písničkám šmrnc. 

Pár minut před devátou se spustila projekce a za zvuku Evolution of Species postupně na pódium přišli členové OMD. Ihned se jim dostalo velkých ovací.  Začali skladbou Anthropocene z čerstvě vydané desky, výborně přijaté Bauhaus Starcase, hned druhou skladbou Messages se ale vrátili do doby svých začátků. Rovnou navázali dalším hitem Tesla Girls, která má u českých fanoušků svou vlastní pověst. Dlouho se tradovalo, že inspirací pro tuto skladbu prý byla návštěva československých závodů Tesla v roce 1983, OMD to ale v aktuálních rozhovorech ke koncertu v Praze vyvrátili. 


Ač jsem se na začátku bál, že publikum bude zase chladné, díky Andymu McCluskeymu a jeho energii byl koncert živelnější. Krom zpěvu tancoval, roztleskával a hecoval dav. A fanoušci se rádi přidali. Andyho parťák, klavesák Paul Humpreys ani ne v půlce setu poděkoval za skvělý večer, což ještě přidalo na atmosféře. Také si odskočil k mikrofonu a odzpíval (Forever) Live And Die a Souvenir. Při první zmiňované nebyl bohužel dostatečně slyšet. 

Zazněla většina songů z nové desky, nechyběly ale ani hity z osmdesátých let. Některé skladby naživo zněly ještě lépe, než z nahrávky (Kleptocracy). Publikum v Sasazu nadšeně reagovalo na hity If You Leave, moji velice oblíbenou Joan Of Arc (Maid Of Orleans), Locomotion nebo Sailing On Seven Seas. Došlo i na legendární Enola Gay, kterou si notovali skoro všichni i ke konci koncertu, kdy došlo na skandování a tleskání, které přetrvávalo i během čekání na přídavek. Tohle jsem dlouho nezažil. 


Přídavky Look At You Now, Pandora's Box a první singl Electricity ukončily pražskou premiéru legendárních osmdesátkových hitmakerů za doprovodu mohutného skandovaní, jaké nezažívají snad ani fotbaloví fanoušci na stadionech. Kapela tomu nemohla uvěřit. A slíbila že se vrátí. 

Koncert dopadl na výbornou a opravdu skvělá atmosféra panovala i na pódiu.  Podle mě to byl jeden z nejlepších koncertů, který se v tomto roce udál a uděje.