Když už se schylovalo k půl desáté, kdy mělo vystoupení začít, celá aréna začala Travise vyvolávat pokřiky, potleskem a pískáním. Já jsem upřímně očekával, že se zpozdí minimálně tak o 20 minut. Nakonec jsme čekali jen asi 6 minut. Když tedy konečně nastoupil, fanoušci udělali takový rachot, až jsem si myslel, že O2 arena, u jejíhož stropu jsme seděli, spadne.
Jakmile se Travis dostal na podium, ihned bez žádných rozprav zahájil energické vystoupení. Nevypadalo, že to nasazení skončí. Ba naopak, atmosféra jen nabírala na obrátkách. Zvlášť když Travis začal vybírat tři fanoušky, kteří s ním půjdou na podium, které zabíralo značnou část plochy, a budou s ním vystupovat. Odzpívali a odskákali si s ním 3 písničky (spd interlude, BACKR00MS a Type Shit). Právě při té poslední jsem se smíchy málem popadal až za břicho, když dal Travis mikrofon asi desetiletému klukovi, který tam s ním poctivě odtancoval všechny skladby a nechal ho zpívat části refrénu. Nechal ho totiž zpívat části, kde se říká "type shit". Junior tedy před vyprodanou O2 arenou sprostě nadával do mikrofonu a celá hala se královsky bavila.
Poté co fanoušci odešli zpátky do publika, začala pro mě nejnudnější část koncert. Pořád jsem si ji to užíval, ale v porovnání s ostatními mě to tolik nebavilo. Samozřejmě světelná show byla úplně top, všude chrlil oheň a Travise osvětlovaly i lasery. Ale jinak to pro mě nebylo zas takl zajímavé. Zvuk byl na našich místech tak otřesný, že jsem nerozuměl pořádně ani slovo a nepomohl tomu ani fakt, že prostředek koncertu byl procpaný ne tak známými a zajímavými písničkami.
Zlomový bod přišel u skladby BUTTERFLY EFFECT, kdy začal Travis zpívat díla, která znám. A na pódiu se toho víc dělo. Při skladbě CIRCUS MAXIMUS přišel Travisovi na pomoc s vystoupením i samotný King Kong. Pohled na Konga, který to na pódiu rozjíždí po boku Travise Scotta, byl celkem bizarní, ale strašně cením tuhle kreativitu.
Atmosféra se s každou písničkou jen a jen zlepšovala. Až se Travis rozhodl hodit tu největší bombu, kterou měl. Jakmile začal hrát FE!N, tak VŠICHNI včetně mě začali šílet. Vzhledem k tomu, že slova v této skladbě jsou velmi jednoduchá, tak úplně celá hala začala zpívat. Sklidilo to takový úspěch, že se písnička opakovala a pak znovu a znovu... než se člověk nadál, tak FE!N zazněl pětkrát!
Následně měl ovšem Travis ještě dvě esa v rukávu, na která jsem se upřímně těšil nejvíc ze všech: SICKO MODE a goosebumps. Abych byl zcela upřímný, když začalo hrát právě goosebumps, tak jsem vykřikl jako malá holka – stejně jako to dělal zbytek haly.
Dobře jsem se bavil, všechno, co jsem si přál, aby zaznělo, Travis nakonec zahrál. Škoda, jen, že poslední písnička v pořadí bylo TELEKINESIS a to dle mého názory byla špatná volba. Skladba se mi zdála bez energie, Travis navíc během ní zmizel bez pořádného rozloučení. Konec mě tak oproti zbytku koncertu zklamal a nadšení na chvíli opadlo.
Je opár hodin později a už si z toho ale nic moc nedělám. Nenechám si jednou písničkou zkazit celý večer. Vystoupení Travise Scotta naplnilo má očekávání. Byl to nezapomenutelný zážitek, o kterém možná ještě za několik let budu povídat a chlubit se, že jsem na takové akci vůbec byl.
Co na tom, že na začátku koncertu mu nebylo skoro vůbec rozumět, v průběhu večera se tato muška vychytala a jediný konzistentní problém se vytratil.
Světelná show byla na úplně jiné úrovni, než cokoliv, co jsem doposud viděl. A samotný Travis byl člověk a ne nějaký namachrovaný egomaniak. Mezi písničkami si povídal s publikem, děkoval za účast. Upřímně jsem čekal, že si to prostě odzpívá a bude mít všechno na háku. Byl jsem příjemně překvapen.
Z první řady
V nepravidelné sérii článků Z první řady (pro tuto příležitost jsme ji vzhledem k místenkám v hale přejmenovali na Z poslední řady) zprostředkováváme emoce a bezprostřední koncertní vjemy těch nejoddanějších fanoušků. Pro ty jsou totiž koncerty určeny spíš než pro hudební kritiky.