Čadek show odstartoval několika vtipnými písničkami, mezi nimiž diváky okamžitě chytila píseň Nelajkla mi status. Vytvořil tím příznivé prostředí pro Xindla X, který odstartoval dvanáct let starou, ale stále výstižnou Chemií. Následovalo V blbým věku a po ní celý vodopád dalších notoricky známých hitů. Najednou bylo jasné, že Ondřej Ládek, skrývající se pod maskou Xindla X má tolik úspěšných skladeb, že si je ani nemusí schovávat na konec koncertu a že si s ním publikum zazpívá své oblíbené písničky po celé dvě hodiny.
Jedinou výjimkou byla novinka Maraton, která zdaleka nepatřila k tomu nejlepšímu. Nicméně, citlivá spolupráce s velkým sborem není pro Xindla X špatná cesta. Otevírá mu nové zvukové možnosti. To ostatně potvrdila i další skladba Volnoběh, která dostala skoro muzikálový nádech.
Doprovodná kapela na sebe zbytečně neupozorňovala a nechávala všechno na zpěvákovi. Dalo by se říct, že zaujala jen červenými botami. Zajímavější než čtveřice muzikantů byla scéna. Ani ne tak kvůli kouřům nebo světlům, ale kvůli animované zadní projekci, která vycházela z klipů a kupodivu se strefovala do rytmu a obsahu písní.
Xindl X není typ charismatického popového umělce. Netryská z něj kouzlo osobnosti a jeho medvědí tanec v Sebelovesong by možná fungoval v době lovců mamutů. Věčné oslovování publika slovem kamarádi nás zase zavádělo spíš mezi flanelové košile a maskáče na trampském potlachu než do sálu O2 Universal. Ale přesto pro určitou skupinu posluchačů Xindl X perfektně funguje. Zabírá totiž silou slov. Jeho písničky jsou vždy „o něčem“, mají sdělení a neprvoplánové poselství. I když obsahují na popové hity příliš slov, vždycky něco zajímavého sdělují.
I když je Xindl X poprockový umělec se sklonem k rapování, ale právě ta mnohomluvnost prozrazuje jeho folkovou minulost. Moralistní podtón, často v ich formě, připomíná české folkaře sedmdesátých a osmdesátých let. Ládek je ovšem v tomto oboru neporazitelný mistr – stačila by jen dvě nebo tři slova navíc a písnička by dostala protivný kazatelský rozměr. Problém je v tom, že je zpívá pro lidi, kteří jsou přesvědčení, naladěni na zpěvákovu vlnu a sdílejí s ním stejné názory.
Osmdesátkový folk se odráží i na mixu jeho publika. Jsou to – stejně jako tehdy – normální, slušní, na nic si nehrající lidé různého věku. Právě tím připomínají lehce protestní publikum, které chodívalo na folkové koncerty a festivaly před pětatřiceti lety.