Je to album, na němž se přes všechnu snahu znít současně zastavil čas. Po hudební stránce jde o naprosto tuctovou nahrávku, kterých bylo v českém popu ze začátku jednadvacátého století mraky. Pokud ale budeme pracovat s domněnkou, že se jednalo o záměr, můžeme to s přimhouřenýma očima pochopit. Taková deska je totiž sázkou na jistotu, je přichystaná pro generaci, která má v současnosti největší kupní sílu, alespoň co se týče fyzických nosičů. Lze ale album chápat jinak než jako marketingovou záležitost s hlavním tahákem v podobě obličeje Lucky Vondráčkové, která na ni přispěla pouze svým hlasem?
Jedinou skladbou, jež alespoň něčím hudebně zaujme, je Honza, kde Vondráčkovou zachránil východoslovenský lidový soubor Kandráčovci. Ta jediná totiž hudebním provedením a hravostí alespoň nějak vybočuje z totální nudy a zmaru, které jsou pro celé album příznačné. Honza dává posluchači pocit, že se alespoň v té hudební šedi něco stalo. Pokud by zpěvačka ještě někdy chtěla opravdu oživit svoji hudební kariéru, tohle může být cesta, po které se v budoucnu vydat.
Ostatní odbočky zoufale nefungují. Patrně největším úletem je skladba Každý den, do níž si pozvala rusky rapujícího Grenuye, o němž nikdo nikdy neslyšel a do budoucna se to zřejmě ani nestane. Další „rapovou“ vložkou je Tvoje ex, na kterou svým povídáním a hudbou přispěl neúnavný zpytovatel Raego. Ta je výjimečná hlavně v refrénu, který je postaven na spojce či povzdechu „á“.
To jen odráží textový obraz celého alba, které vzniklo ve slovenské produkci. Většinu hudby složil Braňo Jančich, na textech se podíleli Miro Jurika a Mário Brezáni. Je to další z mnoha „facepalmů“, kterých je na Láskovětách přehršel, včetně účasti Michala Davida, jenž by se už snad měl na novou hudební tvorbu vykašlat a raději se držet svého pouťového odkazu.
Deska postrádá jakoukoli celistvost nebo myšlenku. Je bez původního vlastního nápadu. A snahy vytvořit něco, co by připomínalo současnou hudební tvorbu, dopadají jako singl Hvězdy s Mariánem Čekovským. V tom by Vondráčková tak moc chtěla znít a v klipu vypadat jako Adele, až je to na hranici parodie.
Někdo by měl všem aktérům, kteří se podíleli na tvorbě alba, vysvětlit, že již nežijeme v roce 2005. A že takovéto počiny mohou přinést krátkodobý komerční úspěch, ale do hudební historie se opravdu nezapíšou.
Lucie Vondráčková – Láskověty
Honocení: 25%
