Víte třeba, že vynikající spisovatel Václav Kahuda přijal své umělecké jméno po komunistickém ministru školství a kultury Františku Kahudovi, který se zabýval parapsychologii a přišel s dodnes diskutovanou mentionovou teorií? Já to fakt netušil.
Tentokrát mám ale na mysli jiný zážitek z našeho sběru materiálu. V hluboké totalitě, která oficiálně parapsychologii neuznávala, existoval jakýsi klub lidí, zabývajících se neobvyklými jevy, který se jednou měsíčně scházel v jedné nemocnici na Karlově. Když jsme tam jednou s Jitkou zašli, zrovna jeden výzkumník vyprávěl o tom, že měl kotě jménem Bubáček, které dokázalo zamňoukat Blueberry Hill od Louise Armstronga: „Seděl jsem v kuchyni u oběda a ono přišlo a fakt tu písničku zamňoukalo.“ Když ho kdosi žádal, jestli by to zázračné zvíře příště nepřitáhl, řekl, že to nejde, protože je minulý týden přejelo auto.
Byl to samozřejmě nesmysl, ale můj zájem byl nastartován. Jaký vztah mají zvířata k hudební produkci?
Od té doby pečlivě studuji, jestli některý z mých jezevčíků také nemá hudební sluch. Nejdřív jsem měl jezevčici Máju a u ní jsem skoro žádný vztah k hudbě nepozoroval. Jedinou výjimkou byl bluegrass, to vždycky začala štěkat, ale to spíš reagovala na mou nechuť k tomu druhu hudby. Po Máje přišel Kája a u něj bych přísahal, že se mu nelíbilo techno. Když u nás někdy hrálo – i sebevíc potichu - zalézal do pelechu v koupelně a čekal, až se ta vichřice umělých úderů přežene. Stejným způsobem ale reagoval, když jsme byli jednou na návštěvě a sousedka u nich na dvoře právě prášila koberce. Zalezl pod gauč.
Teď mám Páju a už vím, že nesnáší znělku Televizních novin. Nemyslím, že by to bylo kvůli hudbě. Ví jen, že páníček bude zase nadávat, a netuší, jestli se to vztahuje k té obrazovce nebo to směřuje k němu.
Já vím, tenhle výzkum nepřináší nic moc. Nevím, jestli mé zkušenosti by mohly být nějakému badateli ku potřebě. Spíš ne. Ale taky mám dvě kočky, jenže ty muzika nezajímá. Jsou to parádivé mrchy, které si nejraději stoupnou před televizní obrazovku nebo před počítač, když se dívám na klipy, a chtějí ode mne slyšet, jak jim to sluší.
V tom mi připomínají vztah k hudbě u řady mých kamarádek.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu
Foto: Jan Kolman