Svou třetí desku představila čtyřčlenná skupina 4. dubna, přičemž fanouškům nabídla 12 skladeb, mezi kterými figurují také singly jako Půlnoc nebo Mám Pocit, Že Tě Ztrácím, které na streamovacích platformách evidují miliony poslechů. Sama kapela má nyní zároveň slušně na šlápnuto – jen na Spotify má přes 182 tisíc posluchačů měsíčně.
„Deska reflektuje mě, moje světlé i tmavé stránky. Nejveselejší songy píšu, když je mi nejhůř, a ty nejtemnější naopak v dobré náladě,” říká Ondřej Brejška, frontman kapely a autor všech textů na desce Slunce v Barvách Antracitu. Deska je zároveň podle něj symbolicky rozdělena na dvě části – smutnou a veselou. „Mám rád balanc mezi radostí i smutkem. Jak na desce, tak v životě,” dodává zpěvák.
O produkci písní se postarali klávesista Daniel Hrdlička, kytarista Dave Matsu a také producent desky Filip Vlček, který si vzal pod palce také mix celé nahrávky. Na albu mimo jiné překvapí třeba píseň Babylon, ve které se frontman dokonce odhodlal k rapování. Deska je zároveň první velkou nahrávkou Poetiky ve složení Ondřej Brejška (zpěv), Daniel Hrdlička (klávesy), Dave Matsu (kytara) a David Nevěčný (bicí), která se ustálila po odchodu Eduarda Rovenského (Highland) a kytaristy Jakuba Šimona.
Právě s Ondřejem Brejškou jsme si zvlášť popovídali o singlu V Barvách Antracitu. Klip zaujal především prostory, ve kterých se natáčel – konkrétně monumentální synagogou ve Velkém Meziříčí.
Můžete více přiblížit příběh skladby V Barvách Antracitu?
Občas se s klukama snažíme naši produkci posunout dál a trochu se odlišit od toho, s čím si nás lidé spojují. Singl V Barvách Antracitu je toho nejzářnějším příkladem. Ten jeho svižný instrumentální chaos se mi rychle spojil s námětem textu, přičemž k celkovému výsledku nám dopomohl Filip Vlček. Ten tomu všemu dodal řád.
Co všechno jste chtěl v písni zachytit?
Už delší dobu jsem chtěl zpracovat v písni protipóly, které mě definují. Jinými slovy: nekomfortně přiznat svou ublíženou sebelítost, překonat ji a zesměšňovat. Myslím si, že tentokrát se to celé podařilo uchopit až společně s klipem, který není jen pouhým vizuálním doprovodem.
Proč jste pro ten klip zvolili synagogu a kukly? Má to nějakou symboliku?
Velkomeziříčská synagoga je zrovna akorát před rekonstrukcí. Je to krásná budova s gigantickým interiérem a velkými kulatými okny. Bavila mě uvnitř ta celková „jednoduchost“ a práce s přirozeným světlem.
Co se týče těch kukel, symbolizují právě onen protipól vnímání malých i velkých životních tragédií. Vlastně jsem díky nim parodoval sám sebe ve dvou postavách.
Jakých?
Ta postava s oranžovou maskou je Andreas Gottliebel. Je takovým shrnutím mého dětství, bolístek a sebelítosti. Černá maska je naopak Kaisar Neron a ztvárňuje bezcitný nadhled a zocelení. Ke konci se obě masky spojují v jednu, což znázorňuje výsledný balanc. A ten je podle mě jediný správný.
Singl je součástí právě vydaného alba. Co jste jím chtěli fanouškům předat?
Deska Slunce v Barvách Antracitu je lehce koncepční v tom smyslu, že je právě rozdělena na dvě části. První je ta veselejší, naivnější a zároveň zamilovaná. Druhá je pak jejím opakem. Album symbolizuje také vyváženost. Zkrátka, že bez špatných dnů jsou naopak skvělé dny jen obyčejnými...