Stadion Principality (dříve Millennium) v Cardiffu je samotným srdcem velšského sportu. Své zápasy zde hraje velšská ragbyová reprezentace i fotbalový nároďák, nárazově hostí i ligové zápasy a jiné sportovní akce. Není divu, že se na takovém místě často hrávají písně slavných velšských hudebníků. Ať už coby kulturní vložky pro pobavení publika či zkrácení času v přestávkách uprostřed zápasů. A publikum to kvituje s vděkem, řadu písní tu fanoušci zpívají jako „domovské“ chorály. Stadion coby majetek patří dceřiné společnosti velšského ragbyového svazu.
A právě majitelé se rozhodli, že z hojně využívaných hudebních čísel vyškrtnou píseň Delilah Toma Jonese. Na mezinárodních utkáních ji přestali hrát už v roce 2015, teď hit z roku 1968 dostal utrum nadobro. Proč? Údajně popularizuje domácí násilí.
„Velšský ragbyový svaz odsuzuje domácí násilí v jakékoliv podobě. Už dříve jsme v této věci požádali o radu odborníky a jsme si s úctou vědomi, že kvůli svému textu je píseň pro někoho problematická a znepokojující,“ prohlásil mluvčí stadionu.
Píseň Delilah je zpívaná z pohledu přítele, který na svou dívku vytáhl nůž kvůli nevěře a prosí (možná už nad její rakví) o odpuštění. Tom Jones v reakci na zákaz uvedl pro Sky News, že lidé text písně berou příliš doslovně.
Zakázat v roce 2023 skladbu z roku 1968 může znít jako typický příklad cancel culture. Než se ale konzervativci začnou rozčilovat, je třeba dodat, že Delilah je mezi Velšany tak oblíbená, že jako chorál majitelům stadionu nevadí a nebudou jejímu zpěvu nijak bránit. Jen vyškrtli z programu původní nahrávku.
Na druhou stranu je třeba dodat, že angloamerická popmusic 50. a 60. let byla plná textů s podobně citlivým obsahem. Konflikt a tragický osud patřily k tehdejší mainstreamové poetice a řada dobových písní spadá do později definované kategorie tzv. Teen Tragedy, žánru, ve kterém milenecká dvojice končí krvavě nebo rovnou smrtí.
Tomu Jonesovi tak můžeme snadno věřit, že svým textem neobhajuje domácí násilí, dělal prostě pop poplatný tehdejší době. A zákaz Delilah na stadionu v Cardiffu můžeme brát jako úlet, na který mají ostatně majitelé stadionu právo. Jen aby to nebylo pověstné odšpuntování zátky.