Hudba rodilé Berlíňanky existuje kdesi na pomezí éterických balad a zakouřených klubů, promítají se do ní vlivy indie rocku a psychedelie, neštítí se ale ani popové melodičnosti. „Prožila jsem si v životě pár drsných okamžiků, asi jako každý, a tak trochu doufám, že se lidé s mojí tvorbou ztotožní. Jsou to pocity jako láska, štěstí, zklamání či nenávist a nejistoty, které si s námi nejvíc zahrávají. A vědět, že podobným věcem a svým démonům nečelíte sami, je uklidňující,“ řekla před třemi lety Thala pro server Berlin in Digital.
Tehdy měla na kontě jen několik písniček, teď už je to debutová deska z roku 2021 a dvě ípíčka z letoška; jedno vyšlo začátkem července a druhé bude k poslechu začátkem listopadu, tedy v pravý čas před pražským koncertem. „Chci svou hudbou v lidech probudit pocity, protože někteří zapomněli, jak na to. Pro mě osobně je muzika nejlepším způsobem, jak uvolnit emoce, ať už ji píšu, hraju, nebo jen poslouchám,“ konstatuje hudebnice.
Debutový singl Moonlight Shadows vydala Thala teprve před třemi lety. Od té doby se její život převrátil vzhůru nohama.
Právě na svém prvním letošním ípíčku In Theory Depression hledá zpěvačka sílu ve zranitelnosti. Nahrávku popisuje jako kolekci těch nejvíce introspektivních písní, které zatím napsala, čerpá na něm z vlastních prožitků i bolestivých vzpomínek.
„Třeba píseň Easy Out jsem napsala o člověku, který onemocněl a neobtěžoval se mi to říct. Dozvěděla jsem to od někoho jiného, což mě pořádně naštvalo. Koupila jsem si lahev vína, sedla si ve svém malém bytě na parapet a začala psát smutnou baladu. Ta se ale další den ve studiu proměnila v absolutní hněv,“ popsala hudebnice.
Deska, která změní životy
Hudbu v sobě Thala vnímala už od dětství, ale není schopná říct, kdy přesně si začala uvědomovat, že k ní promlouvá možná trochu jinak než k ostatním. „Jsem si celkem jistá, že úplně poprvé jsem zpívala mámě My Heart Will Go On od Celine Dion, muselo mi být kolem šesti let. Hudba ve mně vždy probouzela něco, co jsem nebyla schopná vysvětlit. Nikdy jsem ale na nic nehrála, neměla jsem v plánu se tímhle živit,“ připustila hudebnice, která kytaru poprvé vzala do ruky v roce 2017.
„V tu dobu jsem pobývala na Kanárských ostrovech, asi byste řekli, že jsem žila svůj plážový sen. Pak jsem začala pomalu psát a zlepšovat se v hraní,“ řekla Thala. O dva roky později, tedy v roce 2019, už stála na berlínských ulicích a zpívala kolemjdoucím. Celá kultura buskingu i večerů autorské tvorby, takzvaných open mic nights, ji neskutečně chytila.
„Když jsem se vrátila do Berlína, rychle jsem si zamilovala kulturu pouličního hraní. Jenže jsem do toho měla klasickou práci, kde jsem trávila nějakých 40 hodin týdně. O víkendech jsem hrála, takže se spánkem jsem si tehdy příliš netykala,“ vzpomíná hudebnice na své začátky. Brzy zjistila, že tenhle dvojí život není udržitelný, a tak vsadila absolutně vše na honbu za svým nově objeveným snem. „Jako zázrakem jsem narazila na lidi, kteří se mnou pracují dodnes.“
Indie rock, ale příjemně zasněný, existující za jakýmsi mlžným oparem. I tak by se dala popsat zpěvaččina tvorba, třeba ta na introspektivním ípíčku In Theory Depression.
Thala si postupně na berlínské scéně vybudovala respekt, hranice její rodné země jsou jí však těsné. Letos hrála na několika festivalech ve Velké Británii a všimli si jí i na BBC Radio 1 či v magazínu Clash. Berlín, který Thalu takříkajíc vyškolil, má ale hudebnice pod kůží. Do značné míry ji ovlivňuje svou svobodomyslností, koneckonců je to město, k němuž hudba a hudební velikáni neodmyslitelně patří.
„Mám s Berlínem spojenou svobodu a individualismus, ale věřím, že jsme to my, kdo tvoříme atmosféru města, ne staré budovy nebo trendy místa, kde můžete usrkávat kafe. Je to město umění, kde chce spousta lidí žít, aby tu znovu objevili sami sebe,“ míní hudebnice, která za jeden ze svých největších dosavadních úspěchů považuje vystupování ve slavném berlínském klubu Frannz. V době, kdy si tu zahrála, hudbu tvořila necelý rok.
„Mojí představou úspěchu je, že jednoho dne vstanu z postele, vezmu si do ruky kytaru nebo celý den prosedím u klavíru, a nebudu muset přemýšlet nad tím, jestli budu mít příští měsíc na nájem. Bude jen hudba, to je vše, co chci,“ uvedla již dříve hudebnice. „Jediná deska dokáže změnit život mnoha lidí.“