Na obřím festivalu Glastonbury se toho dá hodně vidět, ale také hodně minout. Cesty redakční výpravy časopisu Headliner se proto na letošním ročníku rozdělily, abychom vám toho zprostředkovali co nejvíce. Z pátečního programu přinášíme střípky zážitků pohledem Marke Reinohy, který večer zamířil na Park Stage, kde hráli Fontaines DC i na slovenskou festivalovou premiéru Tolstoys.
Lambrini Girls pro všechna pohlaví
Druhý festivalový set ve Woodsies stanu patřil dívčímu triu Lambrini Girls a jejich hravému noise punkového protestu a poselství o rovnosti a lidských právech. Frontmance Phoebe Lunny stačily dva songy na to, aby odhodila kytaru a pouze za zvuku rytmické sekce s mikrofonom v ruce vběhla do publika, rozdělila si ho na dvě poloviny. Ve vzniklé uličce během songu Help Me I'm Gay vyzívala všechny queer, bi, trans a nebinární v davu aby se k ní přidali a užili/y svoji chvilku na výsluní a oslavili tak rozmanitost životů. Celý set byl výbušný a vzrušující. Ty ženy jen za pomoci kytary, basy, bicích a diamantově tvrdého přesto však křišťálově čistého zpěvu generovaly neuvěřitelný kontrolovaný hlukový chaos, tančily po pódiu a narážely do sebe. Bylo to neskutečně elektrizující. Zajděte si na ně 2. 7. do MeetFactory.
Sofistikovaný postpunk Squid
Squid a jejich post-punkového křížence se vším možným jsem si na Glastonbury nemohl nechat ujít. A dobře jsem udělal, že jsem se na West Holts stage vypravil. Squid otevřeli svůj set songem G.S.K z alba Bright Green Field a od prvních tónů frontman a bubeník Ollie Judge předváděl svůj charakteristický nervózní vokální projev doprovázený skvělými spoluhráči, kteří se nebojí žádného nástroje (dechy, kravské zvonce nebo güiro included). Dohromady předvedli bláznivý set plný neortodoxní hudební radosti a vášně. Jejich koncerty jsou vždy zážitkem, a to nejen pro hudební nerdy, ale v atmosféře Worthy Farm to dostalo ještě další rozměr.
Skuteční headlineři Fontaines D.C.
Na Other stage uzavírali pateční večer IDLES a na Park stage zase dublinští Fontaines D.C. Musel jsem si tedy vybrat. Zvolil jsem Fontaine D.C. a vypravil se do kopce, na kterém se pódium nachází. A nebyl jsem sám. Irové přilákali do prostoru mezi pódiem a vyhlídkovou The Ribnon Tower obrovský dav, který se tam tísnil už hodinu před začátkem jejich setu.
Kapela vystoupení odstarovala songem Romance z chystaného alba a prodstřednictvím fascinujícího frontmana Griana Chattena se s publikem okamžitě propojila. Je až neuvěřitelné, jak Chatten i bez okázalé pódivé prezentace, typicky "vysící" na mikrofonu ovinutém oběma rukama, dokáže dav uhranout.
Následovaly pecky Jackie Down The Line a rozhněvaná Televised Mind, která publikum rozhýbala a to nepřestalo mlátit hlavami až do konce setu. Zazněly největší hity jako Big Shot, HowCold Love Is nebo Boys In The Better Land, ale i singly Starbuster a Favourite z chystaného alba.
Byla to hodina a čtvrt klamně jednoduché rytmiky, sofistikovaných kytar a charakteristického Chattenova vokálu. Tahle kapela si omotala dav pod pódiem kolem prstu jen svoji muzikou a svojí přirozeností. Za mě skutečný headliner pátečního programu.
Tolstoys dali i lidovku
O slovenskou stopu na letošním ročníku Glastonbury se postarala slovenská kapela Tolstoys vedená zpěvačkou a skladatelkou Elou Tolstovou a baskytaristou Michalem Smetanou. Je to jedna z mála skupin, kterým se podařilo rozvířit hladinu slovenské hudební scény již na začátku své kariéry. A v pátek v noci měla možnost svoji muziku představit festivalovému publiku v malém stanu Toad Hall umístěném v jedné odlehlé části rozlehlého areálu. Hned po všech headlinerech.
Tolstoys se prezentovali éterickým triphopem obohaceným slovanskými harmoniemi, hippie psychedelií a šamanskou atmosférou. Síla jejich muziky vychází zejména z uhrančivého a citlivého zpěvu a zasněných melodií, a ve kterých se akustické pasáže přirozeně prolínají s klávesovými plochami a příjemná melancholie s energickými rytmy. Předvedli pestrobarevnou rozvlněnou show, kterou si, po zpočátku chladnějším přijetí, všechny ty, kteří v tu pozdně noční hodinu do potemnělé Green Fields dorazili, uchvátili. Nakonec se všichni položili na ty jejich magické vlny a nechali se jimi unášet.
Hezkým zpestřením jejich setu bylo zařazení slovenské lidové písničky Čo som ti urobila, která měla v provedení Tolstoys neskutečnou sílu a do jejich setu přirozeně zapadla. Myslím, že se kapela nemá vůbec za co stydět, rozhodně si neudělala žádnou ostudu a naše východní sousedy ve Worthy Farm reprezentovala velmi důstojně, i když na koncertě se lidé počítali spíš ve vyšších desítkách. Pro mě to byl každopádně velmi příjemný závěr hektického prvního dne festivalu.