Na pódiu stáli celou dobu jen ve třech a točili se za nástroji. Sice se jim nepodařilo karlínskou halu zcela zaplnit lidmi, její prostor ale dokázali prosytit plným zvukem. Na velkém pódiu přitom jako by stáli ve zkušebně, vystoupení hrálo lehkostí.
Jednoduchou scénu tvořila horizontálními světla, které při Open the Floodgates připomínaly paprsky prosvítající mezi trámy osudné stodoly, v níž The Smile zahráli vůbec poprvé. To bylo teprve loni v květnu v online edici festivalu Glastonbury.
Zkraje koncertu seděl Yorke za varhany a disharmonie střídal anti harmoniemi. Až naživo bylo zřejmé, jak moc vykloubené kytarové motivy dokáže Greenwood zahrát. Nenápadnou hvězdou večera – a vlastně i celé kapely – byl bubeník Tom Skinner. Muzikant pocházející z londýnské jazzové scény za bicí soupravou působí téměř nehybně, přesto se z mikrofonů sypal nespočet úderů. Společně vše přetavili v set písních stejně průzračných jako průrazných.
Výměny nástrojů se děly i během samotných písní. Yorke nezřídka kdy začal u syntezátorů, načež přešel k mikrofonu a skladbu dokončil s kytarou nebo basou v ruce. Uvést desku A Light for Attracting Attention v život vyžaduje pečlivé plánování a pódiovou alchymii. Diváci přitom sledovali, jak si to vše ještě sedá. Yorke se například dožadoval výměny kytary, načež s úsměvem uznal, že má technik pravdu a nástroj si má na další kus ještě nechat.
Jonny Greenwood začal v jeden moment hrát na basu smyčcem, zatímco si ostatní chystali nástroje. Yorke ho v tom nechal minimálně minutu, načež se za ním vydal napříč pódiem, objal ho kolem ramen a upozornil, že v setlistu přeskočil skladbu a hrají Free in the Knowledge, nikoliv A Hairdryer s ambientním rozjezdem. Ta byla naživo mnohem rozpitější než ve studiové verzi.
Tahle spontaneita dávala zdánlivě chladným a pečlivě vystavěným písním The Smile přejemně lidský rozměr. Diváci měli jedinečnou příležitost sledovat, jak to všechno teprve vzniká. Veškeré emoce pak nechali vybuchnout ve finální a zuřivé You Will Never Work in Television Again. Vynikající závěr setu.
„Tuhle jsme složili jen před pár dny, pořád je to v procesu,“ uvedl Thom Yorke přídavek Friend of a Friend. Píseň s nádechem barokního popu představili až na turné. Samotné písni chvíli trvalo než chytla dech, ke konci by ji ale The Smile klidně mohli vypálit ji do pásky ve studiu.
Forum Karlín mělo možnost vidět semknutější a intimnější verzi Radiohead, jednoho z nejvýraznějších těles historie. Samotný koncert byl mnohem lepší než přídavek, kdy krom rozpracované novinky zazněly i Yorkeovy sólové písně. To jen potvrzuje, že Yorke s Greenwood napsali nejlepší písně za posledních dvacet let.