„Koupím ti deset jiných lístků, když mi dokážeš sehnat jeden na Hives,“ říkal mi před vstupem do Lucerna Music Baru jeden chlapík. To už samo o sobě vystihuje, jaká poptávka po vyprodaném koncertě byla.
Není to myšlenka fouknutá jen tak do vzduchu na úvod, během koncertu jsem se s několika lidmi bavil o tom, jestli to nešlo přesunout do většího prostoru. Dokonce jsem narazil na myšlenku (ahoj, Tome!), že by Hives zaplnili Fórum Karlín. Samozřejmě, že se na toto téma dá debatovat, jenže se ukázalo, že menší klub narvaný fanoušky udělá daleko víc než velký prostor, kam se vejde i kdejaký čumil.
Z velké části se právě malý sál a nadšené publikum podepsaly na atmosféře. Když Hives odstartovali svůj set singlem Bogus Operandi z nové desky, vyprodaná Lucerna celou skladbu prakticky odzpívala a bylo jasno – i s novým repertoárem se švédská pětice trefila fanouškům do vkusu.
Rozjezd koncertu, to byla vůbec lahůdka. Následovaly Main Offender a Walk Idiot Walk, skladby, které svého času prakticky definovaly zvuk kapely na scéně a já osobně už dlouho neslyšel koncert, kde by kapela takové hity odpálila hned na úvod. Většina si je schovává na druhou půlku či jako gradaci k přídavku.
Opět nejde nezmínit publikum, po trojici těchto skladeb zůstal nepropocený snad jen ten největší suchar. A pak už se všichni, fanoušci i kapela, prokotlili do konce. Ten přišel bohuže dřív, než by asi bylo záhodno. Pokud odečteme čekání před přídavkem a protahování klasické představovačky a kecání v závěrečné Tick Tick Boom, dostali bychom se na nějakých pětapadesát minut. Takhle měli Hives po hodině a pár minutách hotovo. A tady se nabízí otázka: opravdu to nešlo udělat delší? Šlo by to pochopit u festivalového setu. Šlo by to pochopit u kapely se dvěma deskami na kontě, co nechce přifukovat vystoupení. Ale, safra, tohle byl vyprodaný koncert uprostřed klubové šňůry. Hives mají na kontě šest studiovek a ani zdaleka nedošlo na všechny hity a singly.
Přidat dvacet minut a bylo by to na absolutní hodnocení. Navíc Hives jsou jedna z těch skupin, jejichž muzika zní naživo líp než na deskách. Při hraní nových skladeb to bylo markantní, z pódia opřená o tu famózní rytmiku, nachrchlané kytary a výtečně zpívajícího Howlin‘ Pelleho zní každá píseň z The Death of Randy Fitzsimmons jako vypálená z kanónu.
Zmínku si zaslouží i předkapela Bratakus, sesterské punkové duo ze Skotska. Potkal je klasický problém předskokanů, prvních pár skladeb si v sále poslechl kdekdo, ale zbytek setu hodně lidí prokecalo u baru. Nicméně takhle originální syrový punk s lehkou příměsí rokenrolu, ke kterému se děvčata spíš hlásí, než že by ho slyšitelně zakomponovala do tvorby, už jsem dlouho neslyšel. Na první poslech i pohled mohly působit rozpačitě, protože se nechaly doprovázet předtočenými bicími. Bicí z playbacku, co to je za punk? říkal jsem si. Ale když jsem se pak s nimi bavil u stánku s merchem, říkaly mi, že ve Skotské vysočině, odkud pochází, nedokázaly sehnat jediného punkového bubeníka, a tak si to raději nahrály samy. To je argument, který jejich muzice najednou dává jiný rozměr.
Byl to výtečný koncert, pro mě osobně jeden z nejlepších, co jsem zatím letos slyšel. Jen škoda, že trval tak krátce, na Hives by se dalo kotlit pořád.
Hodnocení: 93%
Praha, Lucerna Music Bar
18. září 2023
