„Já jsem prostě kašpárek. Nebo spíš klaun. Klaun bývá většinou smutný člověk. Čili to, co dělám, je legrační, ale jinak moc velká prdel se mnou není,“ definuje svoji roli v populární hudbě Ringo, který se textování naučil na předělávkách zahraničních hitů, ve kterých záměrně zcela ignoroval originál.
V současnosti má Čech rozpracovaných několik projektů včetně nového alba Pražského Výběru. „S Kocábem a Pavlíčkem jsme si už dlouho slibovali, že uděláme ještě jedno cédéčko tak dobrý, ne-li ještě lepší než Straka v hrsti. Říkal jsem jim, že uděláme desku, která bude zase napřed před ostatními. Napsal jsem pro ni texty. No jo, ale doba už je zase někde jinde,“ vypráví Ringo o martýriu v rozhovoru v lednovém Headlineru. „Kluci mají málo času, a navíc představa, že by byli celý měsíc pořád jenom spolu, je nenaplnila žádnou radostí.“
Problém podle něj byl i materiál, který kapele přinesl. „Myslím, že Kocába ty moje texty trochu zarazily, protože jsem se snažil, abych zůstal věrný tomu, jaký jsem, což znamená, že je to většinou humor. Třeba slova „Moje dívka Tojtoj, miluje mě oi oi“ Kocábovi nepřišla moc nosná. Takže to leží ladem, i když mě Kocáb furt ujišťuje, že to někdy uděláme.“
Texty prý přitom Ringo Čech píše vždy přímo na tělo. „Píseň je taky divadelní role. I ta se ti píše líp, když víš, kdo tu roli bude hrát,“ říká. A jaká je podle něj podstata toho, zda nějaký text zlidoví? „To je právě v jeho jednoduchosti. Vždyť taky všechny lidové písničky jsou jednoduché. Mají jednoduchou stavbu a celkem jednoduchou slovní zásobu. Já jsem se nikdy netajil s tím, že jsem takový jako lidi, kteří mě poslouchají. Jsem stejný blbec jako oni. Proto si rozumíme,“ myslí si František Ringo Čech.
Poslechněte si podcast o českých textařích s Josefem Vlčkem.