Koncertní poctu se Tereza rozhodla uspořádat možná i kvůli pocitu, že Karel Černoch coby fenomenální zpěvák zůstal v české společnosti tak trochu nedoceněný. Zásadní ránu jeho slibně rozjeté kariéře zpěváka, který uměl swingovat, stejně jako zpívat kantilény, uštědřil komunistický režim. Když Černoch v roce 1969 vyhrál Bratislavskou lyru s Písní o mé zemi, v níž reflektoval vpád "spřátelených armád", následoval tvrdý zákaz vystupování v televizi i rádiu.
"Myslím, že ho to semlelo psychicky i kariérně. Je zajímavý, že už to nikdy znova naplno nenastartoval. Už to nikdy nebylo tak velké. Ale na druhou stranu to k něčemu bylo. Napadlo mě to nedávno. V ten nejhorší čas nemusel lízt do všech těch komunistických zadků," vypráví Tereza Černochová. "Měl zákaz, tak toho byl ušetřenej."
O tom, co tehdy táta prožíval, spolu přirozeně mluvili. "Byl to stres a jeden velký zmatek. Táta vyhrál na Lyře dvě ceny, autorství a intepretaci. Soudruzi na to ale trochu zapomněli. Věděli, že je populární. Sešli se nad ním jako vědci nad laboratorní myškou a rozhodovali se, jestli ji budou trápit, nebo ji ušetří," vypráví Tereza. "Domů přišel dopis, že pokud vrátí Bratislavskou lyru, bude odproštěn od trestu. Tak táta jednu z těch cen zabalil a odnesl jim ji zpátky do kanceláře. Řekli mu: Tím je to vyřízený, Černoch jděte."
Jenže vyřízené nic nebylo. Místo toho přišlo oznámení, že má ukončené působení v televizi, novinách i rozhlase. "Každý rok pak přezkoumávali, jestli už přišel k rozumu," popisuje Tereza absurditu doby, kterou sama nezažila, ale ovlivnila život její rodiny.
"Tam se zadělalo na tátův zdravotní problém. Měl doma malýho kluka a neměl práci. Myslím, že i někteří kolegové se k němu otočili zády. Kdo určitě ne, to byla Marta Kubišová, která to měla ještě horší. Tu setli úplně," pokračuje ve vzpomínání. "Před rokem nám Marta řekla, že to bylo ještě trochu jinak. Že v tom měli prsty i jiní lidi. Nechtěla to nějak rozmazávat, ale v podstatě z toho vyplývalo, že ty svině, byly všude," říká patrně v narážce na tehdejší hudební klany, které ovládaly českou pop music.
V případě Karla Černocha se zákaz týkal jen určitých oblastí veřejného vystupování. "Mohl například hrát v divadle, i když i to byl risk. Postupně se ale etabloval v divadle Ateliér, kde pro něj Jaromír Hanzlík udělal komponovaný program z hereckých scének a písniček. Táta tam zpíval s Evou Olmerovou a znovu se dostal do sedla," popisuje Tereza. "A pak přišla anticharta, kde všichni podepsali prezenční listinu. A myslím, že táta už na to tehdy neměl psychiku, znova dráždit toho hada a prostě tam šel..."
I když měl stále geniální hlas, písně i dar dotknout se zpěvem duše, slávu gottovského typu už nikdy nezažil. "I po revoluci, kdy se všechno otevřelo, si trochu myslel, že se všechno vrátí a svou velkou šanci dostane. Vstoupil do muzikálů, ale ono už se to nestalo," ohlíží se Tereza Černochová.
Jeho písně teď znovu oživí na koncertech za účasti mnoha hostů a kolegů z branže. Koncert nazvaný Karel Černoch 80 za doprovodu B-Side Bandu se odehraje 10.10. v Hradci Králové, 11.10. v Ostravě, 13.10. v Brně a 1.11. v Praze.
Dělej, co chceš
A jak Terezu Černochovou táta ovlivnil hudebně? "Co se týče hudby, byl jeho vliv důležitý. Pouštěl mi Jacksona – Thriller, Arethu Franklin, Tinu Turner, Stevieho Wondera, ty všechny obdivoval a měl rád a přenesl to i na mě. Ale nikdy netlačil na pilu," vzpomíná. "Říkal: Já po tobě nic nechci, jenom jedinou věc, abys měla přehled a nějaké hudební vzdělání. Pak už si dělej, co chceš," vzpomíná, že jediné zklamání následovalo, když poprvé neudělala zkoušky na hudební obor Gymnázia Jana Nerudy, na které se společně připravovali.
Řeč byla i o začátcích i konci Black Milk, spolupráci s Monkey Business, se kterými chodila tak dlouho na pivo, až s nimi začala zpívat. A samozřejmě i o aktuálním albu Slečna náročná, na kterém geniálně zrýmovala slova "bramborák" a "Baborák".
"Neměla to být ani deska, ale moje pokusy o autorskou tvorbu. Roman Holý mi ale nakonec zcela otevřeně řekl, že je škoda, nechat si ty písničky jenom pro sebe. Jsem ráda, že jsem ho poslechla," říká dnes Tereza Černochová o své nejosobnější nahrávce.
A jakou nejdůležitější radu jí dal táta do hudebního života? "Když jdeš na jeviště, tak se narovnej, prosím tě!"