Mají původní dobový repertoár. Muzikanty, kteří vědí, jak na to, a navíc disponují technologickými vymoženostmi (včetně osvětlení a projekcí), o kterých se tehdejším kapelám koncem 60. let ani nesnilo. Hlavně a především ale mají nezpochybnitelnou pamětnickou autoritu za bicími – Nicka Masona, spoluzakladatele věhlasných Pink Floyd.
Ahoj, Evžene, tady je Henry McLean
Právě jsem dostavěl nádherný stroj času
Volám jen proto
Že odlétám a napadlo mě
Že bys možná chtěl letět se mnou
A schovat se tu, kámo
Point Me at the Sky
(Namiř to do nebe), Waters
Život tropí hlouposti
Pochybuju, že na přelomu 70. a 80. let, když jsme si navzájem půjčovali Pink Floyd na deskách z burzy a ohraných kazetách, si někdo uměl představit, že by kdy navštívil jejich koncert. Ještě leda tak emigrovat…
Pražský koncert Pink Floyd v roce 1990 byl vlastně splněný sen. Ale – popravdě řečeno – byli to ještě vůbec Pink Floyd? Názory na to se různí. Někteří přísahají na Syda Barretta – ten ale z kapely odešel už v roce 1968. Jiní na Rogera Waterse – odešel v roce 1985. Nejvíc si tak v Praze přišli na své ti, kdo mají Floydy spojené s hlasem a kytarou Davida Gilmoura.
Sto dvacet tisíc fanoušků si jejich koncert na Strahově vychutnalo až do dna. A do pár let bylo po Pink Floyd. Roger Waters a David Gilmour od té doby několikrát oblažili svět recyklacemi zašlé slávy v různě intenzivně megalomanském provedení a existuje také celá řada revivalových kapel (a některé jsou dokonce velmi úspěšné).
Jedno období existence této veleslavné kapely ale prozatím zůstávalo nepovšimnuto stranou. Začátky Pink Floyd definitivně určované talentem zpěváka, kytaristy a skladatele Syda Barretta. Doba doslova psychedelická.
Jediný muzikant byl v Pink Floyd po celou dobu existence kapely – bubeník Nick Mason. A ten k nám již podruhé přiváží partu veselých skoro a úplně důchodců, kteří pod názvem Nick Mason's A Saucerful of Secrets velmi nakažlivě oživují psychedelické časy přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Koukej na toho chlapa, co hučí do zdi
Klade své otázky nebesům
Jestli slunce večer spadne z oblohy
Bude si pamatovat, že má taky dávat, a ne jen brát?
Nasměrujte stroj přímo do srdce slunce
Set the Controls for the Heart of the Sun
(Nasměrujte stroj přímo do srdce slunce), Waters
Pinkfloydovské tajemství č. 1 … KDY?
První náznaky klubající se myšlenky se údajně objevily na oslavě narozenin basáka Guye Pratta (leden 2012). Guy tehdy pozval na velký jam-session spoustu starých kamarádů včetně Doma Bekena, Garyho Kempa a Leeho Harrise, ale také třeba Davida Gilmoura a Phila Manzanery. Mejdan se povedl. Věc kvasila a po několika letech se kytarista Lee Harris, který miluje vše, co se Pink Floyd týká, požádal Guye, jestli by se nezeptal Nicka Masona, co by říkal myšlence na koncertní provedení hudby Pink Floyd, kterou padesát let nikdo nehrál. Sešli se ve zkušebně, zjistili, že je to baví, a pak už to šlo víceméně samo.
Začátek byl trošku punkový. Týden zkoušeli a pak si domluvili čtyři koncerty v hospodě, že se uvidí.
Jejich letošní turné čítá bezmála padesát koncertů v Americe, Británii a Evropě.
Jednoho dne tě rozřežu na kousíčky.
One of These Days (Jednoho dne)
Pinkfloydovské tajemství č. 2 … KDO?
Nick Mason (75, bicí), původní bubeník Pink Floyd, jediný z členů, který byl v kapele od začátku do konce a hrál na všech deskách. Od ukončení činnosti kapely v roce 1996 ho ani Roger Waters, ani David Gilmour, kteří dodnes každý po svém recyklují bývalou slávu Pink Floyd, nepřizvali k žádné větší spolupráci.
„Nedávno jsme třeba vyprodali Bacon Theater v New Yorku. Je to totálně vzrušující návrat pro člověka, který byl kdysi dávno, pradávno jako mladík bez sebe z toho, že se poprvé objevil v televizi.“
Guy Pratt (baskytara, zpěv), v roce 1987 si jej Pink Floyd vybrali jako náhradníka za Rogera Waterse. Je manželem dcery zesnulého klávesisty Floydů Ricka Wrighta (+2008). Guy Pratt spolupracoval také s The Orb, Echo & The Bunnymen, Roxy Music, Garym Moorem, Michaelem Jacksonem a mnoha dalšími interprety.
„Byl jsem vděčný, že mě Nick Mason provedl složitostmi „tekutých“ rytmů Pink Floyd, volně přecházejících z tříčtvrťového do čtyřčtvrťového taktu podle toho, jak to Syd Barrett potřeboval kvůli textu. Pro skladbu Bike jsem si dokonce musel vytvořit takt Syd-čtvrťový. Prostě to nešlo spočítat, odchylek tam bylo příliš mnoho. Nick je jediný, kdo se v tom vyzná, protože žádný jiný bubeník se Sydem nikdy nehrál.“
Lee Harris (kytara, doprovodný vokál), člověk, který celou tuhle legraci spískal. Hrál se skupinou Blockheads a pracoval, mimo jiné, například s Henrym Rollinsem. Hrát na kytaru na místě Syda Barretta a Davida Gilmoura není žádná legrace, ale Lee to dává, vynalézavě, a navíc s osobitým šarmem.
Gary Kemp (kytara, zpěv), spoluzakladatel novovlnných Spandau Ballet. Pro sound kapely Nick Mason's A Saucerful of Secrets je stejně důležitý jako Lee.
„V životě by mě nenapadlo, že by tohle mohlo Garyho zajímat. A to se známe patnáct let,“ prohlásil o Kempovi Mason. „Jak je ale vidět, Syd a celá ta éra pro spoustu lidí hodně znamená. Když jsem se o projektu zmínil, Gary po tom skočil celý žhavý.“
Dom Beken (klávesy), multiinstrumentalista a producent. Ve své době spolupracoval s Rickem Wrightem. Později působil s Guyem Prattem (a Alexem Pattersonem) v souboru Transit Kings, s Pattersonem potom také v ambientních The Orb. Jako zvukař a programátor pracoval také třeba s Davidem Bowiem nebo Brianem Molkem z Placebo. „Monumentální akordové postupy Ricka Wrighta, jeho ‚akordová polívka‘ popírající harmonická pravidla a to, jak Syd dával přednost textu, místo aby dodržoval takt a rytmus skladby – to všechno byly velké muzikantské výzvy. Nick nás tím vším ale provedl tak suverénně, jako kdyby to nahrával včera.“
Znám jednu místnost a ta je plná melodií.
Některé jsou rytmické, jiné jen tak cinkají.
Většinu z nich hrají hodiny.
Pojďme do vedlejšího pokoje a všechny je spustíme.
Bike
(Bicykl), Barrett
Pinkfloydovské tajemství č. 3 … CO?
Koncert Nick Mason's A Saucerful of Secrets trvá necelé dvě hodiny. Hrají přes dvacet skladeb z prvních šesti studiových alb Pink Floyd (plus nějaké singly). To znamená hudbu kapely z let 1967–72.
Spolu se singlovými skladbami tvoří největší část repertoáru Nick Mason's A Saucerful of Secrets skladby Syda Barretta z alba The Piper At the Gates of Dawn (1967). Dohromady je jich sedm, mj. tam najdeme See Emily Play, Arnold Layne, Interstellar Overdrive a Astronomy Domine).
Následuje LP Saucerful of Secrets (1968). Čtyři skladby. Výrazně se tu autorsky uplatňuje Roger Waters. Patří sem Set the Controls for the Heart of the Sun.
Následují čtyři alba, vždy po dvou písních:
More (1969). Atom Heart Mother (1970). Meddle (1971). Obscured by Clouds (1972).
Je pozoruhodné, jak repertoár, který od písní Barrettových klene oblouk přes Watersovy až ke kolektivním opusům kapely a spolupráci Waters/Gilmour, drží v provedení Nick Mason's A Saucerful of Secrets pohromadě.
Kdybych byl měsíc, byl bych chladný.
Kdybych byl kniha, otevřel bych se pro tebe.
Kdybych byl dobrý člověk, porozuměl bych.
Té vzdálenosti mezi lidmi.
If
(Kdybych), Waters
Pinkfloydovské tajemství č. 4 … JAK?
Jejich první tuzemský koncert v roce 2019 v Lucerně ukázal, že pánové hrají padesát let starý repertoár s láskou a dobře. U každé kapely je důležitá vnitřní chemie a u Nick Mason's A Saucerful of Secrets funguje evidentně skvěle. Klávesák Tom Beken, který s Nickem Wrightem ve své době i spolupracoval, hraje jeho party působivě a vynalézavě. Má navíc k dispozici technologické a nástrojové možnosti, o jakých se Rickovi ani nesnilo. S kytaristou Leem Harrisem jsou funkčním motorem psychedelického stroje času. Harris je také beglajtovou jistotou, která umožňuje Kempovi s Prattem soustředit se na vokály.
A Nick Mason? Ten je celého tohohle psychedelického parostroje pantáta.
Lucifer Sam, siamský kocour.
Celou dobu vám sedí po boku.
Pořád těsně vedle vás.
Tenhle kocour je něco, co nedovedu vysvětlit.
Lucifer Sam, Barrett