Uprostřed Budapešti na ostrově na Dunaji začal šestidenní festival Sziget. Headlinerem prvního dne byla australská “princezna popu” Kylie Minogue. Nejprve jsem si nebyl jistý, jak ji szigetské publikum přijme, už když jsem ale během odpoledne potkal v areálu muže, který měl třpytkami na hrudníku napsáno “Padam” (zpěvaččin loňský velký hit), naznačilo to, že obavy nejsou na místě – fanoušci ji netrpělivě očekávali, řada z nich přijela právě kvůli ní.
Z nejnovějšího alba zazpívala celkem čtyři skladby, včetně právě Padam, Padam. S touhle písní sklidila skoro tak velkou odezvu posluchačů jako se svým asi největším hite, Can’t Get You Out of My Head. Dále hrála trochu více ze starší desky Fever a jinak průřez zbytkem diskografie. Do hodiny a čtvrt dlouhého vystoupení vměstnala přes dvacet skladeb, i díky tomu, že pár z nich hrála ve zkrácených, kolážových verzích. „Chcete se vydat do osmdesátek?“, zeptala se Kylie publika, v němž většině lidí už rok narození začíná dvojkou. Publikum chtělo, a tak následovala písnička Loco-Motion. Stejně jako většina koncertů, které jsem za první den na Szigetu absolvoval, hrála Kylie nahlas a měla velmi slušný zvuk, navíc s výraznými basy. Tak akorát na taneční pop.
I jen na pohled bylo jasné, co je tady to důležité – zpěv a tanec. Kapela stála na pódiu vzadu ve stínu, zatímco záře reflektorů i objektivy kamer mířily na Kylie (samozřejmě) a v druhé řadě pak na její doprovodné tanečníky, s nimiž držela krok. Vysoko nad nimi visela gigantická disco koule. Celá show byla výtvarně (projekce, kostýmy) perfektně vyladěná, aniž by se ale muselo čekat kvůli příliš častému převlékání – přesto Kylie vystřídala celkem tři kostýmy, jeden blyštivější než druhý.
I když osobně tíhnu k trochu jiným hudebním žánrům, Kylie na mě udělala dojem svým nasazením i přístupem k fanouškům. Tohle rozhodně není žádná znuděná hvězdička, která pokračuje v koncertech jen ze setrvačnosti a pro peníze. Kylie rozdávala úsměvy na všechny strany a já jí věřil, že jsou upřímné. Jako když si na základě cedule vytáhla na pódium fanynku, která chtěla obejmout. Nebo když hodila do publika několik růží a nakonec si vybrala někoho v první řadě a řekla „ty se mi líbíš“. Načež mu (nebo jí) vkleče s upřeným pohledem zazpívala kousek Where the Wild Roses Grow, písničky původně s Nickem Cavem.
