Zdá se, jako by se Inhaler na britské scéně zjevili z ničeho nic, přitom už spolu hrají celých deset let. Jen zpočátku šlo o studentskou kapelu s jiným jménem a tenčí sestavou – kytarista Josh Jenkinson se přidal až o tři roky později. S prvním albem ovšem stále mladí muzikanti (pořád jsou čerstvě po dvacítce) dlouho počkali. Debut, s kterým o sobě dali vědět celému hudebnímu světu, vydali až v roce 2021.
„Mám pocit, že se deset let práce začíná pomalu zúročovat. Na tomhle jsme pracovali opravdu hodně dlouho. Některé z písní jsme napsali před třemi čtyřmi lety. Pro nás všechny je to velká chvíle,“ řekl baskytarista Robert Keating Headlineru krátce před vydáním alba. Bylo to v době, kdy se v České republice už koncertovalo, ale v Irsku si o křtu novinky mohli nechat jen zdát, a tak kapela žertovala, že své první album přijede pokřtít k nám. To se sice nestalo, nicméně na podzim už Inhaler čile koncertovali po Velké Británii a Americe a od konce letošního února už jsou na dalším turné. Do České republiky tedy již přijedou solidně rozehraní.
Díky klipu My Honest Face si uděláte obrázek, jak to vypadá s Inhaler na turnés
Inhaler původně plánovali vydat první desku už v roce 2020, ale kvůli lockdownu to odložili a získali čas si s ní ještě trochu pohrát. Už před jejím entrée do světa ale čtveřice svorně tvrdila, že na další nahrávce by rádi více experimentovali. I když frontman Elijah Hewson zpochybnil přesnost onoho výrazu: „Ano, rádi bychom tím směrem šli. Taky se novým skladbám nyní hodně věnujeme. Kromě toho, že zkoušíme, abychom byli připravení, až bude možné hrát, připravujeme druhou desku. Shromažďujeme nápady,“ řekl a dodal: „Přemýšlím, jestli experimentování je úplně to pravé slovo.“
Bubeník Ryan McMahon na něj navázal a upozornil, že ani nyní se kapela nedržela zpátky: „Podle mě to správné slovo je. A myslím, že už na této desce hodně vybočujeme ze škatulek. Jsou tam písničky, které jdou do hip hopu či R&B. Elijah je rád posouvá tímto směrem. Rozhodně jsme už na téhle desce trochu podivní a blázniví.“ Baskytarista do diskuze vložil sympatickou skromnost: „Všichni doufáme, že se první desce bude dobře dařit, aby na druhou desku došlo.“
Po otázce, jaké momenty první album silně formovaly, kapela zmiňuje lockdown a rozhodnutí nejít na univerzitu, aby se mohli věnovat naplno hudbě. „Poprvé jsme společně prožívali něco, co jsme ale nemohli prožívat doopravdy spolu,“ vzpomínal McMahon s tím, že víc než společně ve zkušebně pracoval každý zvlášť: „Byla to univerzální světová zkušenost, kterou si ale každý musel prožít vlastně sám. Myslím, že to hodně určilo, jakým směrem se písně nakonec vyvinuly. Zvukově i v textech. Polovinu desky jsme napsali během prvního lockdownu. Snažili jsme se pak vybrat skladby, které dohromady tvořily nějaké navazující vyprávění. Ale jinak nevím, jestli existuje jedna zásadní událost, jež by album definovala. Asi leda život.“
Kytarista Josh Jenkinson ho doplnil: „Přesně, protože, jak se říká, byla to dlouhá cesta. Album nevzniklo jen v průběhu několika měsíců, ale několika let. Je to časová schránka, která celou tu dobu zachycuje. Ty poslední měsíce práce to všechno pak jen uvrhly do větší temnoty. Ale my jsme se v té době rozhodli, že chceme pokračovat v tvorbě, abychom se udrželi šťastní.“
Pokud chcete znát výsledek jejich úsilí, přijďte 4. května do Lucerna Music Baru. Předskakuje kalifornská skupina Sun Room.
Přečtěte si recenzi na album It Won’t Always Be Like This od Vladimíra Sejka.