Celý festival v 16 hodin otevíral František Skála v doprovodu dechové kapely Provodovjané. Já jsem se bohužel zasekl v práci, takže jsem do areálu velodromu dorazil až po skončení toho koncertu. Samozřejmě mě to mrzí, protože dle textu, který napsal kolega Wlado, a který si můžete na našem webu přečíst, to musel být skutečně zážitek. Z toho, co jsem já osobně včera stihl shlédnout mě zaujala následující vystoupení.
Noise Flow
Singl brněnské kapely Noise Flow jsme v Headlineru oporučovali v roce 2022 v rubrice Feedback a v loňském roce jsme je zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby. Jelikož jsem je však dosud neměl příležitost vidět naživo, nenechal jsem si ujít jejich koncert, kterým zahajovali hudební program vnitřního klubového pódia nazvaného Kabinet Múz stage. Chtěl jsem prostě vědět, jak ta jejich těžko zaškatulkovatelná kytarová hudba, ve které čtveřice přirozeně migruje mezi žánry a pohybuje se mezi elektronikou, taneční hudbou nebo post-rockem, funguje na koncertech. A nebýt toho převýškovaného zvuku, tak by to fungovalo velmi dobře. I naživo potvrdili, že jsou to šikovní muzikanti, a že přes tu žánrovou rozkočenost se jim daří dávat songům jednotný mindset. I přes ten zmíněný, ne úplně nejlepší zvuk a strašné vedro v klubu, mě jejich set hodně bavil, dokonce daleko víc, než paralelně probíhají vystoupení londýnských Bad Nerves na venkovní Future Is Now stagi. A to je co říct.
The Ecstasy Of Saint Theresa
Návrat této legendy tuzemské alternativní elektronické scény jsem si užil v noci v intimní atmosféře spoře osvětleného stanu na Rock for People, kde hráli pro pár stovek lidí. A byl to zážitek. Proto jsem se na ně těšil i na Velodrom stagi, což je hlavní venkovní pódium Pop Messe, a byl jsem zvědavý, zda na mě ta jejich křehká a intimní hudba bude působit stejně intenzivně i za podvečerního světla. A zda se na ni dokáže naladit i početné publikum pod pódiem.
A nejen, že se naladilo, EOST si ho svojí uvolněností a jakousi nenucenou samozřejmostí, kterou podávali tu svou jedinečnou nevšední hudbu postavenou na experimentálních plochách vlnících se kolem výborného barevného zpěvu, omotalo kolem prstu. Hlavní pozornost na sebe poutala svým zpěvem a tancem skvělá Kateřina Winterová, která stála za mikrofonem uprostřed velkého pódia. Zbytek kapely vedený druhým členem ústřední dvojice Janem P. Muchowem byl upozaděn v zadní části pódia, ale na rozdíl od RfP na ně bylo vidět. Koncert postupně, ale jakoby samozřejmě a nenápadně, gradoval. Byl to opět velmi silný hudební zážitek.
Zařazení EOST, jejichž hudba vyžaduje jistou spoluúčast publika a soustředěnější poslech, který teprve umožní najet na její vlnu, před následující taneční sety Gus Gus a Leftfield považuji za velmi povedený dramaturgický tah. Bylo to takové intimní a téměř intelektuální uklidnění před těmi tepajícími beaty, které nás čekaly.
Leftfield
Po roztančeném a zábavném setu kultovních islandských Gus Gus se převážná většina návštěvníků plynule přesunula několik desítek metrů od Future Is Now stage pod hlavní pódium, které již byl připraveno na headlinera čtvrtečního večera, tedy na bez nadsázky absolutní legendy devadesátkových tlustých basů a beatů – britské Leftfield. Když na pódium nastoupil Neil Barnes a Adam Wren, doprovázeni živým bubeníkem – a z červeně osvětleného pódia se sugestivní silou začaly ozývat první basové akordy intra, začaly se mi ježit chlupy na zátylku. Bylo jasné, že jediné, co jako posluchač můžu udělat, je poddat se kouzlu Leftfield a tančit.
Od začátku do konce nás bičovala záplava basů, která ale nekalila sílu a čistotu podání zbytku hudby, která měla hloubku a rozmanitost. Její žánrová eklektičnost nenuceně spojující pop, techno, trance, house, jungle, dub, ambient nebo breakbeaty s britským punkovým přístupem byla odzbrojující. To ještě umocňovaly zdatné vokály MC Cheshire Cata a působivé projekce opakujících se motivů dokonale spárované s hudbou. Byl to prostě headliner, jak se patří, který oslovil jak pamětníky albových klasik Leftism nebo Rhytm and Stealth, tak nejmladší generace fanoušků tvrdé, naštvané a pekelně taneční hudby. Dokonce i mě zapřisáhlého zastánce kytar.
