Třetí den triumfovali Bring Me The Horizon, vzpomínalo se s Avril Lavigne a na festivalu vystoupila kapela Dogstar, v níž hraje Keanu Reeves. A Ecstasy of Saint Theresa odehráli comebackový koncert. Co se ale v areálu dělo dál?
Royal Republic čím dál silnější
Stejně jako večerní famózní Bring Me The Horizon, i Royal Republic už se s publikem Rock for People znají z dřívějška. A stejně jako u Bring Me The Horizon vzájemná chemie narostla o parník. Royal Republic na to jdou jednoduše – dělají přímočarý rock`n`roll a dělají ho rádi. A milují bavit publikum. Vždycky dokonale oblečení, tentokrát v parádních černých křivácích, a naladění. Zahráli i několik nových písní z desky LoveCop a i ty fungovaly parádně. Před koncertem jsme s nimi mluvili, takže se můžete těšit na rozhovor v Headlineru. - Šárka Hellerová
Švédové Royal Republic kombinují nejen monarchii s demokracií, ale i osmdesátkový rock, pop, punk nebo boogie, mezi kterými ladně proplouvají, protože žánry pro ně evidentně nemají žádné hranice. To vše s neodolatelnými tanečními rytmy a chytlavými slogany. Můžete Royal Republic slyšet klidně úplně poprvé a stejně se třeba s rýmem jako Full Steam Spacemachine hned chytnete. Stejně tak s mantrou "I wouldn't stop movin', if I could stop movin'". Nechyběl ani jejich asi největší hit Tommy Gun. V něčem mi pohled na švédskou kapelu vzdáleně evokoval Queen, ne snad kvůli královskému jménu nebo kníru frontmana, ale tou žánrovou bezbřehostí a hladkým doplněním rocku o zábavnou taneční rytmiku jako v některým Deaconových basových linkách. Pro show pak nebylo potřeba o moc víc než pár světel a prostě ti čtyři chlápci v kožených bundách, ze kterých sálala neskutečná energie. Tohle příště nutně potřebuju vidět v klubu. - Ondřej Kubín
Šídlo X kritici - Karel Gott, Lucie Bílá, prezident a rakovina
Když má někde vystoupení náš pan šéfredaktor Honza Vedral, to by bylo abychom se tam nedorazili podívat! Tentokrát navíc nebyl sám - Jindřich Šídlo, známý novinář a glosátor si do svého panelu pozval krom Honzy i kolegu Pepu Vlčka a Petra Adámka. Bál jsem se, aby to nebylo jen vzpomínání a mudrování, jaké to psaní bylo dřív jiné, než je teď. Ale nakonec jsem se dobře bavil a dokonce se i zasmál – třeba větě, že když dáte do titulku Karla Gotta, Lucii Bílou, prezidenta a rakovinu tak máte zaručenou čtenost. Tak schválně, kdo z vás si tento střípek přečetl jen kvůli tomu? - wlado
PS: Pokud vše klapne, těšte se na záznam!
Rozlučka se Sum 41
Na konci ledna Sum 41 v Torontu odehrají svůj poslední koncert, a pak, pokud si to nerozmyslí, už je na pódiu neuvidíme. Pokud tohle byla rozlučka s českým publikem, které je miluje, rozloučili se dobře. Deryck Whibley fanoušky během koncertu upozorňoval, že to je naposledy, což působilo možná trochu pateticky, na druhou stranu, kapela má právo si na vlně svého závěrečného turné trochu ujet, když mezitím fanouškům dá to, pro co jí milují. A o to se Sum 41 včera snažili v maximální míře. Za rok touhle dobou už by podle vlastních plánů měla být skupina minulostí, ale 14. června 2024 byli v Hradci přítomni teď a tady. - Šárka Hellerová
Lazy Habits a wlado tančí!
Můj největší loňský objev! Já vím, že to ode mne čtete často, ale tahle kapela je úžasná. "Co se to sakra děje? Vždyť já vidim wlada tancovat na trumpety," smějí se mi kamarádi z redakce, ale já sem spokojenej (jestli to teda nikdo nenatočil..) Lazy Habits, to je hlavně energie, groovy hudba inspirovaná rapem a neworleanským jazzem, soulem - samé báječné věci smíchané v jednom hrnci. A nakonec postava neúnavného performera vpředu Jamese Collinse s hubou jako kulomet. Přitom je to inspirující a skromý člověkem, jak jsem zjistil posléze během rozhovoru, který vám budeme moc naservírovat v nějakém z příštích čísel našeho magazínu. - wlado
Foto: Marek Reinoha
J.A.R. největší pódium sluší
Missio se vrátili ve velkém
Záludný úprk za Mňágou
Občas je potřeba udělat něco kontra. A tak jsem se po dvaceti minutách fenomenálních Bring Me The Horizon, kteří zapalovali pódium i publikum nehoráznou rockovou show, v tichosti sebral a šel vedle do stanu na Mňágu a žďorp! Nějak mě po všech těch hlučných kytarách přepadla chuť trochu si zazpívat. A s kým jiným by to mělo být? Mňágu jsem viděl poprvé s novým kytaristou Kubou Červinkou. Nevím, zda to bylo vstřícným publikem Rock for People, ale přišlo mi, že kapele dodal nový entuziasmus a v písničkách to skvěle fungovalo. A když Mňága zahrála cover 22 dní od Mekyho Žbirky a písničku mu poslala "tam nahoru", přiznám se, že jsem měl v očích slzy dojetí. - Honza Vedral