Celý festival otevřela česká kapela Gutalax, o které jsme samostatně psali tady. Vrcholem prvního dne Rock for People byli Prodigy, o jejichž koncertu si můžete přečíst zde. Co se ale v areálu dělo dál?
Postpunkový nářez pro hrstku fanoušků
Postpunkovým zpestřením prvního dne RfP byla londýnská pětice Shame. Jejich vystoupení se krylo s Enter Shikari a japonskými Hanabie. Takže se na ně pod šapitó přišlo podívat jen několik málo stovek diváku. Přestože jsou Shame zvyklí hrát ve vyprodaných zpocených sálech před legiemi svých fanoušků, tak se tím nenechali odradit. Vletěli na pódium jako nezastavitelná přírodní síla a po hlavě se vrhli do svého setu. Zpěvák Charlie Steen předváděl, proč je považován za jednoho z nejvýraznějších frontmanů současnosti. Běhal z jedné strany pódia na druhou a již při druhém songu přivolal tu hrstku diváku (v poměru k celkovému počtu návštěvníků festivalu) blíže k pódiu, přeskočil plůtek a vrhl se mezi ně, mával stojanem na mikrofon a netrvalo dlouho a byl bez košile. Basák, když zrovna nebyl limitován mikrofonem, předváděl výskoky, za které by se nemusel stydět ani Mardoša. Zbytek kapely byl sice zdrženlivější, ale i ti do toho dali všechno. Střídali song za songem a předvedli vystoupení plné vášně, zápalu a přívětivého hněvu. Shame josu přesně ten důvod, proč sledovat i kapely mimo hlavní pódia! – Marek Reinoha
Karosa plná Lufťáků
Parta, kterou jsme vám tento týden představili premiérou klipu Spacák v kanclu, potvrdila pověst instantní legendy. První den Rock for People se rozhodla uzmout sama pro sebe. Do areálu Lufťáci přijeli karosou, do níž prodávali lístky i fanouškům. Na Solar stage si spolu s aparaturou rozložili pivní set a obložené mísy. A pak směsí táborákových hitů a vlastní tvorby rozjeli koncert, u kterého si sice nikdo pod pódiem nebyl úplně jistý, zda se smát nebo stydět, ale odolat tomu každopádně nešlo. Skvěle bizarních momentů bylo mnoho: Třeba když Jenda Vávra – mj. songwriter Ewy Farne – lezl po konstrukci pódia za zvuku písně Killing In The Banjo, která je táborákovou úpravou hitu Rage Against The Machine, a pod ním jel divoký moshpit. Nebo když se rozjařené publikum jalo pogovat na neodolatelně falešné sólo na zobcovou flétnu Matěje Belka či později třeba na nedvědovské Stánky. Lufťáci později odehráli ještě tajný koncert u táboráku. I tam měli plno, i když hráli ve stejném čase jako Prodigy. To už bylo zřejmé, že nejeden návštěvník bude letos z hradecké hudební přehlídky odjíždět s buřtíkem v srdci. - Honza Vedral
Foto: Honza Vedral
Rokenrolové překvapení
Nějak se to tak sešlo, že jsme na The Struts přišli skoro všichni z redakce a úplně všichni nepřipravení. A byla to smršť. Není náhodou (i když v prvním případě o náhodu ve skutečnosti šlo), že si zahráli před Rolling Stones, Foo Fighters a Guns N‘ Roses. Tahle kapela musí svojí energií a poctivým rokenrolem strhnout každého, kdo ji kdy viděl. Mám velkou radost, že se nám je ještě po koncertu podařilo ulovit na kratičký rozhovor. Doufám, že je velmi brzy opět budeme mít možnost vidět. - Šárka Hellerová
Dojatý Smack One
„Tak tuhle oslavu si budu pamatovat kurva dlouho,“ loučil se z pódia ČT ART skoro až dojatý rapper Smack ONE. Obří kapacita stanu totiž na jeho show nestačila. A znovu se ukázalo, že Rock for People má možná sice jeden žánr v názvu, ale fanoušci na něm hudebně omezení nejsou. A nejsou omezení ani v divokosti, což se promítlo do strhující atmosféry vystoupení, které končilo netradičně. Smack si potřeboval vyzkoušet, jak jeho nový singl funguje na lidi, tak písničku pustil… a sám si na ní zatancoval a trochu pohajpoval. Bylo to popravdě docela bizarní. Ale kouzlo bezprostřednosti mu upřít nešlo. - Honza Vedral
Co dělat, když je Corey bez hlasu
Během první části odpoledne jsem korzoval mezi scénami a poslechl si třeba americký hardcore punk Scowl s nekompromisní zpěvačkou připomínající punkovou Sněhurku, zkusil jsem i tvrdé kytary Fit For A King a Alpha Wolf. Loni na vystoupení Slipknot si frontman Corey Taylor stěžoval na problémy s hlasem, koncert ale nakonec zvládnul odzpívat výborně. Letos jsme z toho takhle dobře nevyšli, Taylor se ráno probudil nemocný a své sólové vystoupení na Rock for People musel zrušit, i za své vzal i následující Nova Rock v Rakousku.
James And The Cold Gun. Foto: Vojtěch Mervart (RFP)
Několik pohotových úprav harmonogramu tak poslalo odpoledne na hlavní stage britskou kapelu James And The Cold Gun. Ti už v úterý zahráli na malinkém pódiu neoznámený koncert pro nedočkavé návštěvníky, kteří přijeli už den předem. Ve středu pak měli hrát na jedné z menších scén, Coreyho indispozice je ale vynesla na Fat Lady, největší pódium, jaké je v Evropě k dostání. Zahráli energický set hudby ovlivněné devadesátkovým i sedmdesátkovým rockem s modernějším zvukem, a to hezky stoprocentně naživo, naprosto bez podkladů. Prostě rock'n'roll.
P.O.D. Foto: Vojtěch Mervart (RFP)
Ze solidního nářezu Of Mice & Men jsem slyšel jen část, protože jsem mezitím ještě zpovídal mírně euforické James And The Cold Gun v narychlo domluveném rozhovoru. Pak už hlavní stage opanovali Enter Shikari. Tahle kapela jezdí do Česka často a ráda, ostatně byli na Rock for People i předloni, pak loni v Praze a teď zpátky v Hradci. A byl to zase nářez. Na druhém největším pódiu u zapadajícího slunce zahráli P.O.D. hezký nostalgický set nejen pro ty, kteří na nich vyrůstali. Rád bych mimochodem pochválil přidání obrazovky za stan zvukaře. -Ondřej Kubín
Enter Shikari. Foto: Vojtěch Mervart (RFP)