Na druhém albu kvarteto z Leedsu však onu post-punkovou nálepku přelepilo dalšími překvapivými vrstvami, které tu původní téměř překryly. Po vydání debutu dosáhli Yard Act výšin, za které by každá začínající kapela byla ochotna dát kdoví co. Spolupracovali s Eltonem Johnem, vyprodali turné a byli nominování na cenu Mercury Prize. Na druhém albu se vydali jinam.
Where's My Utopia? je deska o jedenácti písních plná experimentů. Yard Act vrazili do hrnce post-punk, přivedli ho k varu a za stálého míchání do něj přilévali funk, garážový rock a hiphopové groovy. To vše okořenili obratnými samply, intermezzy a mluveným slovem. K tomu zcela jistě přispěl i Remi Kabaka Jr. z Gorillaz, který se ujal produkce. Výsledkem je album, které drhne i vzlétá. Zároveň je intelektuální i zábavné, a hlavně přináší hromadu hudební radosti.
Album otevírá podivný pokřivený song An Illusion začínající samplovanými slovy „Je mi velkým potěšením představit vám největší hlas celého století“. Pokračuje unaveným zpěvem a rozvibrovanou téměř filmovou hudbou pyšnící se bluesovým kytarovým riffem a sekanými beaty. Vše umocňují smyčce, doprovodný vokál Katy J Pearson a gospelový sbor. Následuje funkově laděná taneční We Make Hits, která je sice neskutečně výstřední, ale současně i tak přístupná, že se bude líbit i tvému kamarádovi, který alternativu úplně nemusí. Třetí položkou alba je autobiografičtější Down by the Stream postavená na kostrbatém oldschoolově hiphopovém soundu hraničícím s drásavostí. Tu střídá skvělá pochmurně začínající a pulpovsky laděná The Undertow, ve které po skoupém začátku rozechvělé smyčce otevírají cestu k robustnímu kytarovému outru a vokálním sborům. Za mě jeden z nejlepších songů alba prokazující kompoziční schopnosti kapely. Už to by mělo stačit, abyste pochopili, o jak hudebně pestrou nahrávku se jedná. A to jsem se ještě nezmínil o diskotékové hymně v tanečním duchu 80. let Dream Job, o skladbě Petroleum pohybující se na pomezí raveového techno bordelu a garážového rocku z počátku minulého století nebo o asi nejnávykovější pecce alba When The Laughter Stops. Ta oplývá refrénem, za který by se nemusela stydět ani třeba Kylie Minogue. Vokál Katy J Pearson zde skvěle doplňuje Smithův nezúčastněný chraplák.
Vrcholem alba však je sedm a půl minuty dlouhý opus Blackpool Illuminations, ve němž Smithovo vyprávění o výletu k moři, který absolvoval v šesti letech, přechází do upřímného monologu o rodině: "V tomhle věku... nejvíc miluješ své rodiče / A když jsou spolu s tebou šťastní, nikdy nechceš, aby se život změnil" podkresleného houpavým groovem. Je až dojemné slyšet ho něžně zpívat o svém synovi a porovnávat vlastní výchovu s vlastní rolí rodiče.
Album uzavírá, na závěr alba skvěle zvolená, A Vineyard for the North, která celou nahrávku bezchybnou rytmikou a neodolatelnými harmoniemi unáší do tanečně postpunkové nirvány.
Ať se snažím, jak se snažím, nemohu v tracklistu najít žádné hluché místo. Ať už se na album dívám jako na celek, tak v těch drobných jednotlivostech, které se vyjeví při soustředěném opakovaném poslechu. Použiji pro hodnocení alba ústřední refrén ze skladby Dream Job: je to eso, špičkové, mátové a vskutku šéfovské!
Verdikt: 91%
Where's My Utopia? je křiklavá, strhující, chaotická a neskutečně nakažlivá nahrávka, kterou Yard Act s lehkostí překonali svůj působivý debut a rozšířili možnosti svého zvuku. Je to kaleidoskop melodií, kolosálních groovů a různých drobností, syntezátorů, scratchů a smyčců odrážejících se od zemitě rachotící rytmiky, který boří samotnou podstatu žánru post-punk. Yard Act potvrdili, že jsou jednou z nejslibnějších britských kapel současnosti.