Michal Opletal, kterého svět českého hip hopu zná především pod pseudonymy Orion, Papa Ori, Vorel či Miki „Rudá hlava“, je již mnoho let po právu titulován jako otec zakladatel českého rapu. Jeho osobnost, která měla zásadní vliv při formování subkulturního pouličního světa rapu u nás, září u všech velkolepých milníků žánrů velmi jasným světlem.
Už při poslechu demo nahrávek nejslavnější crew československých průkopníků PSH vychází do popředí určitá linie, kterou Orion ve své tvorbě sleduje po celé ty roky: opakují se zde okruhy pouličního života, party, ale i témata, která jsou ve světě rapu interpretovaná mnohdy velmi kostrbatě – například láska, či Orionova čistá radost ze života.
Territorium III. dokonale navazuje na dva starší díly. Cítím zde stále špínu ulice společně s velkým batohem nadšené a tvrdé práce. Finální díl trilogie postavil most nad časem nejen díky zvuku, který v nejlepším smyslu kombinuje přístupy staré a nové školy, ale i díky vyzrálému hlasu Vorla, který, ač překročil čtyřicítku už před nějakým rokem, ze sebe zatím nedovedl vyhnat floutka. A to je dobře! Objevuje se zde velké množství historických a historizujících samplů, třeba ženských soulových vokálů, jak je pro oldschool příznačné.
Mezi písněmi se ale Orion také s pomocí producentů vrací do ne tak daleké historie. Například Život ve hvězdách připomíná produkcí i náladou hity z Territoria II či jeho split alba s Jamesem Colem – Orikoule, které bylo dobově ovlivněné zejména zvukem taneční klubové hudby.
V rámci textů se Ori opírá o svá ověřená témata. Party, zevlování, radost z „nic-nedělání“, milování žen a vzpomínání na „ty dny“. Jak je u Mikiho běžné, celkový výraz nenese nějakou nabubřelou a okázalou rapovou sebe-exhibici, a je spíše kriticky introspektivní. To se dá říct i o příspěvku Vladimira 518 v podobě společného tracku starých pardálů, písně Co se nelíbí. Zde jakoby obavy z prvního Teritoria, že je Orion vnímán jako komerční tvůrce, prudce narazily na lety ověřený fakt. Ne, tady opravdu není nic nereálného, do komerce zahleděného – je to prostě série kvalitních rapových písní, které v sobě nesou dlouholeté zkušenosti tvůrců.
Přestože by se mohlo zdát, že jde o „smiřování se s tím, že mládí, a to ostatní je v tahu“, mnoho písní a textů na desce prozrazuje opak. Ukazuje Oriona jako postavu sice zestárlou, ale s elánem pro večírek. Stále je to ten toho starý dobrý, vtipný a chtěný „heterosexualista“ z devadesátých a nultých let.
I díky doprovodnému materiálu v podobě cover fotografie mladého vlasatého Oriona či fotek v bookletu a příloze působí celý produkt jako nějaká pobídka z minulosti, která má být mementem velkých časů, lidí a písní, které jsou sice dávno pryč, což ale není důvod se z nich dál neradovat. Třeba z toho, že někdo stále nemá řidičák, anebo měl vlasy jako Schelinger.
Texty jsou zkrátka a dobře velmi „Vorlovské“. Z hostujících jmen je asi nejzajímavější spojení s mladým raperem Nik Tendem, jež láme v posledních letech s ostatními z crew M+ posluchačské rekordy. U ostatních tracků se objevuje již tradiční společnost Maniaka, Čis T, producentů Mikea Trafika a DJ Wiche. Velmi vtipným momentem je pak track Vidiek, ve kterém se objevují reference na „vesnickej štajl pana Lorence – kokota stareho“ či na aktuální youtubový vlog politika Babiše „čau lidi“. Trochu připomíná kolaboraci Oriona se slovenským raperem Mikym Morou z roku 2015.
Desku uzavírá skladba Brát Crack is Wack se skvělým zvukem a krásným hudebním nápadem, který připomíná největší světový hity zlaté éry hip hopu. Vyvolává jednak pocit nostalgie po oldschoolových letech českého rapu a jednak je opravdu důstojnou tečkou za posledním Teritoriem rapového veterána Oriona. To se povedlo!
Orion - Teritorium III
90 %