To je věta, která mi po posledním tónu přišla na mysl a dokonale vystihuje atmosféru i vyznění koncertu, což není špatně. Žádná mega show, jen kvalitní standard.
Hala sice nebyla totálně zaplněná, publikum, vesměs dost mladí lidé, však bylo zlaté a od začátku večera pěkně reagovalo. A to už při vystoupení předkapely 10 Years, které se sluší vyseknout poklonu hlavně za famózní cover verzi písně Heart-Shaped Box od Nirvany, při níž až mrazilo, a ledová plocha pod nohama s tím neměla nic společného. Pár minut jako na koncertě Nine Inch Nails s deftonovským zasněným vibem.
V půlhodině mezi kapelami sportovku rozvibrovaly industrial metalové pochody Mein Herz Brennt, Ich Will či Sonne od Rammstein. Pochopitelně šlo o reprodukovanou hudbu, která plnila dva účely: žhavila lidi na headlinera a přehlušovala zvukovou zkoušku odehrávající se na pódiu. Možná žhavila až moc, vzhledem k tomu, že Three Days Grace jsou z hlediska tempa výrazně umírněnější.
Začali v devět, jak bylo ohlášeno, a naservírovali zhruba devadesátiminutový příjemný set poskládaný z nejsilnějších písní celé jejich dnes už třicetileté kariéry. Nutno poznamenat, že začínali ještě jako děti a první desku vydali skoro po deseti letech. Jako by Three Days Grace vůbec pracovali v desetiletkách. Deset let totiž v kapele působí současný frontman a mladší bratr baskytaristy Brada Matt Walst. Dodnes čelí ze strany příznivců předchozího období s původním zpěvákem a jedním ze zakladatelů Adamem Gontierem kritickému srovnávání. Nejspíš nebyli na koncertě, protože třeba i ten včerejší pražský dokázal, že Matt sice nemá tak charismatický hlas jako Adam, ale je velmi dobrý zpěvák, při dvojhlasech s bubeníkem Nielem Sandersonem mu to perfektně ladí a navíc komunikuje s publikem tak, že si ho prostě musíte zamilovat. Jen by si mohl odpustit občasné výzvy k vytvoření moshpitu, protože ten se fakt na muziku TDG dělat nedá.
Roztleskal nás s rukama nad hlavami hned po první písni, po třetí lidé poprvé skandovali název kapely a v průběhu večera se to několikrát opakovalo. Na Home z prvního alba si vzal kytaru. Následovala jedna z největších hitovek Pain, po ní další Break, která jednoznačně patřila k písním, jež měly v rámci koncertu největší koule, dále jedna ze současnějších The Mountain, novinka z letošní desky I Am the Weapon a taky třeba Painkiller, níž právě Matt připomněl, že to byla před deseti lety první věc, kterou s kapelou natočil.
Následovala dramatická pauza na malou přestavbu. Na pódiu přibyly klávesy a strunaři vyměnili elektrické katary za akustické. Před jemným akustickým setem a vlastně i mezi písněmi Matt s Neilem rozesmívali průpovídkami o hokeji – jasně jsou z Kanady a hráli v hokejové hale – jednom konkrétním českém slově a „kouzelné bradce“ kytaristy Barryho Stocka. Ono české slůvko bylo „děkuji“, které pánové v průběhu koncertu radostně opakovali a snažili se správně vyslovit. Tím vtipkováním možná chtěli zmírnit intenzitu jinak dost romantické části koncertu, v níž Matt a Neil, obsluhující místo bicích klávesy, předvedli nádherné dvojhlasy.
A opět se přitvrzovalo a zrychlovalo. Po nejjemnější části show, která patřila do série Rock for People Concerts, Three Days Grace přizvali na pódium tři půvabné dívky z publika, které si s nimi mohly zazpívat a zatančit Just Like You. Následně přišla na řadu titulní píseň z letošní desky Explosion a další z těch věcí s koulema The Good Life. Při první písni přídavku Matt vyzval fanoušky, aby zapalovači nad hlavou ozářili celý prostor, což se i stalo. Překvapivě nešlo o mobily a značná část přítomných skutečně pozvedla zapalovače. Na závěr ještě Riot na zahřátí před spokojeným odchodem domů.
Three Days Grace
Předkapela: 10 Years
5. říjen 2022 – Malá sportovní hala, Praha
Hodnocení: 70 %
