Už z předem vydaných singlů bylo patrné, že se Bring Me the Horizon pouští dost možná do nejkomplexnější desky vůbec. Singly jako Die4U, Lost, Amen!, sTraNgeRs, Darkside a Kool-Aid kapelu ukázaly hned v několika rovinách, přičemž největší rozkol nastal právě mezi téměř zcela popovou Die4U a vyscreamovanou Darkside. Všechny ukázky nicméně sklidily vesměs pozitivní reakce a přiznám se, že i mě zcela pohltily. Ne nadarmo se o téhle partě hovoří jako o nejslavnější metalcorové kapele současnosti, byť s metalcorem má jejich nový repertoár už obecně pramálo společného.
Ačkoli se Oliver Sykes nechal slyšet, že se jedná o koncepčně uchopené album, souhlasil bych s ním tak napůl. Po textové stránce by se to tak skutečně dalo říct, ovšem šíleně propletená instrumentální spirála desky mi jako jednotný koncept vůbec nepřipadá. Máme zde songy ovlivněné aktuálním metalcorem, popem, alternativním rockem, punk rockem či EDM. Nic, z čeho by dnes byli fanoušci překvapení, ale Post Human: Nex Gen je v tomto ohledu trochu jako dort od pejska a kočičky. Instrumentálně skladby na sebe prostě neladí, což vidím jako jediný zásadní problém. Tohle je prostě jen sbírka nezávislých singlů, které jsou ovšem samy o sobě zatraceně dobré.
Už jen rozdíl mezi nejtvrdší skladbou Kool-Aid a elektronickou jízdou Rip (duskCOre Remix) je úplně šílený a asi nikoho by nenapadlo, že by se takové skladby mohly objevit na jedné desce. Nemluvě o zasmušilém songu liMOuslne s hlasem norské zpěvačky Aurory. Paradoxně ale tahle překvapivá spolupráce perfektně zafungovala na základě kytar připomínajících éru Deftones.
Za vůbec nejpovedenější kousek osobně považuji v závěru desky singl AmEN!, který sice vyšel téměř rok před vydáním alba, ale kapela na něm snad spojila všechno v čem vyniká. A nic dalšího na albu ho u mě nepřekonalo. Tvrdá, úderná a nesmírně chytlavá skladba, která je proseta elektronikou a protnutá zábavnými dropy. Emoce Sykesova hlasu tady celou skladbou jednoznačně nejvíce pulzují a osobně si troufám tvrdit, že pro fanoušky veleúspěšné desky Sempiternal (2013) je to příjemný návrat do éry, kdy scream a velké melodie byly doménou Bring Me the Horizon.
Připadá mi, že si rodáci z anglického Sheffieldu moc hlavu s tím, co vlastně budou vydávat, nelámou. Skoro vše, do čeho se pustí, jim funguje, včetně spolupráce s post-hardcorovými Underoath na pecce A Bullet W/ My Name On. Na nové desce navíc nejsou žádné zbytečné výplně a nechybí ani vhodně zařazené instrumentálky. A za to všechno klobouk dolů.
U tak velké kapely, jakou BMTH bezesporu jsou, se nemohu vyhnout srovnání s předchozími alby. Připadá mi, že novinka má oproti předchozímu Post Human: Survival Horror ještě otevřenější formu. Díky tomu může opravdu oslovit úplně kohokoli. Někde BMTH posouvají alternativní metalcore do sfér, které ještě stále silně osloví skalní fanoušky jejich ryze tvrdé éry. Jinde jim nevadí nabídnout natolik zajímavé popové roviny, za které by se nestyděl snad ani Ed Sheeran. Navíc umí i skvěle pracovat s atmosférou, což ukazuje elektronicky ambientní a lehce kontroverzní skladba (ost) Puss-e. Tahle kapela je dneska prostě pro každého, kdo má alespoň trochu rád kytary.
Jediným a pro mě zásadním problémem přesto zůstává, že si album od začátku do konce už asi nikdy nepustím, ale pokaždé si z Apple Music vytáhnu ten singl, na který zrovna budu mít náladu.
Hodnocení: 84%
Bring Me the Horizon nadále zůstávají jednou z nejoriginálnějších skupin na současné rockové a metalové scéně. Jejich příklon k mixu alternativních žánrů z nich dělá stále ambicióznější kapelu, která sice už dávno spadla do nelichotivé kategorie „mainstream“, ale pořád s výraznou přidanou hodnotou. Navíc jsou kapelou, která na desku umí nahrát více než jeden hit.