Na úvod bych chtěl uvést, že album From Hell I Rise vůbec není špatné. Má energickou a přímočarou produkci skvěle zapadající do thrashmetalových standardů a všichni zúčastnění na něm hrají, zpívají a řvou jako o život. Nemnoho fanoušků si při jeho poslechu umlátí hlavu o reprobedny svého gramofonu. Přestože nahrávku nechci nijak hanit, tak jsem se i při opakovaném poslechu nemohl zbavit dvou myšlenek. Tou první je, že King nevystoupil ze své komfortní zóny – album by klidně mohlo fungovat jako další řadovka Slayer. Tou druhou, že téměř každý song zní trochu podobně jako předchozí. Vymykají se pouze tři pecky. Punková Two Fists, připomínající rané Suicidal Tendencies a naprosto strhující a výbušná Rage. Obě jsou závanem čerstvého vzduchu a také důkazem, že King opravdu nemá zapotřebí držet se zavedených slayerovských postupů. Kdyby chtěl, má na to nám utrhnout hlavu něčím opravdu jiným a tím i pozoruhodnějším. Třetí skladbou, která jde mimo zavedené linie, je ďábelsky temná a téměř doommetalová Tension.
Neznamená to ovšem, že je zbytek alba, které King natočil s bývalým spoluhráčem Paulem Bostaphem na bicí, Philem Demmelem (ex Machine Head) na kytaru, Kyleem Sandersem (HellYeah) na basu a zpěvákem Markem Oseguedou z Death Angel, špatný. V žádném případě. Pokud máte rádi čistokrevný maniakální thrash, tak vás nakopne pomalu se rozjíždějící Where I Reign, krkolomně šílená vypalovačka Crucifixation nebo běsnící závěrečná From Hell I Rise, zachycující Kinga v té nejlepší možné formě. Pokud jste více příznivci svalů než rychlosti, tak si určitě užijete třeba groovy riffovačku obou kytaristů v Trophies Of The Tyrant. Za asi nejslayerovštější songy považuju Everything I Hate About You a Toxic. Pokud tedy od sólového alba Kerryho Kinga očekáváte konzistenci, jeho sólové album vám dá přesně to, co chcete. Ostrý říz akordických thrashmetalových riffů, melodicky smysluplnou kytaru Phila Demmela kontrastující s těmi chaotickými od Kerryho Kinga a výborný zpěv Marka Oseguedy, který v některých skladbách zní jako mladý Tom Araya.
Takže jaká je odpověď na otázku, kterou jsem si položil v perexu? Je to dilema, které může vyřešit jenom posluchač. Kdo od Kerryho Kinga očekával kontinuitu a že From Hell I Rise bude znít jako Slayer, bude pravděpodobně spokojen. Já jsem však čekal trochu víc. Přestože sám King od okamžiku, kdy začal mluvit o tom, že pracuje na nové hudbě naznačoval, jak bude znít, si myslím, že je jednoznačně nejlepší je v těch momentech, ve kterých se snaží z černého stínu Slayer vystoupit.
Verdikt: 77 %
Kerry King spolu s hvězdnými spoluhráči vydal poměrně solidní album plné agresivního thrash metalu, ale bohužel na něm zní příliš povědomě a opakuje se. Skalní fanoušci dostali to, co očekávali, nové čerstvá deska nepřiláká.