Hype pokračuje. Amelie Siba se loni zjevila s emočně obnaženým písničkářským albem Dye My Hair. Za svůj debut získala ceny Anděl nebo Apollo a stala se miláčkem české indie komunity. Nejen pro svou tvorbu, ale i kvůli vášni, kterou sdílí se scénou. Od vydání desky tak spolupracovala s dalšími nadějnými mladými producenty jako badfocus nebo spřízněným indiepopovým kovbojem Yashou, ale zároveň prohloubila již existující vazby s Lukášem Vydrou a Igorem Brusem.
Hned v úvodní skladbě Farewell se připomenou ozvěny kolektivu Sing Sing Soundsystem, okolo něhož se mladá zpěvačka pohybuje. Produkce, na které se podílel Kryštof Kříček z Please The Trees, jasně deklaruje, jak Amelii baví svůj zvuk po drobných krůčcích zpestřovat. Jako hit z druhé řadové desky vyčnívá Ljubljana, kde Amálin hlas v kapelním doprovodu evokuje kapely jako Big Thief nebo Men I Trust. Zpěvačku s kytarou nyní na basu doprovází Josef Hradilek z pražské skupiny Dukla nebo kytarista Vojtěch Pejša z Manon Meurt. I přesto ale téměř čtyřicetiminutová stopáž stojí hlavně na úchvatném zpěvu, který opět působí, jako by se Siba se svými texty v daný momentem svěřovala pouze vám přímo do ucha.
Čerstvá vítězka exportního projektu Czeching dokáže podmanivost svého hlasu prodat prodat jen v několika málo tónech. Ohromně tak funguje například refrén nádhernosti Lay Down. Do syrových písniček v čele s If You Only Asked se jí podařilo vdechnout pocity točení se v únavném kruhu mezilidských vztahů. Jako když se zaseknete mezi nutností vyjít vstříc jiným, ale přesto si uvědomujete, že byste měli myslet hlavně na sebe. Do vztahového limba pak nadobro upadnete skrze hypnotické lo-fi momenty jako Close Your Eyes. Amelie Siba se tentokrát nestaví do pozice ženy, která bere veškerou vinu na sebe a utápí se v sebelítosti. Místo toho ze sebe oproti debutové nahrávce přímočařeji dostává veškerou frustraci a křivdu. Svědčí o tom například silná rozchodová skladba For Good, kdy si zpěvačka uvědomuje, že v rámci vztahu došla na konec a už se nehodlá vracet.
Ačkoliv jsou Love Cowboys podobně introspektivní jako Dye My Hair, nedá se ubránit pocitu, že se Amelie Siba emočně víc otevřela. Nikdy se nezbaví nálepky „písničkářky z pokojíčku“, nelze ale ignorovat fakt, že do svého bytu s vysokými stropy pouští více vlivů a přátel, kteří ji v hudbě posouvají dál. Novinka je tak více týmová a komunitní, ale přesto koncepčně drží pohromadě od začátku do konce. Na Love Cowboys můžeme nahlížet jako na tečku za jednou kapitolu, ale zároveň jako na začátek něčeho nového a ještě ryzejšího.
Amelie Siba - Love Cowboys: 85%