Hlavním tématem desky je vyrovnání se s odchodem bližních. A nejde jen o Hawkinse, Grohlovi vloni zemřela i maminka a v textech je ta bolest téměř hmatatelná. Foo Fighters ještě nikdy nezněli tak smutně a vážně. Jsou to ale upřímné emoce, Grohl je vynikající lyrik a jeho myšlenky s posluchačem pohnou, pokud nemá vyloženě srdce z kamene. Ano, dá se namítnout, že poslouchat takto monotematickou desku není snadné a pravděpodobně časem dojde k tomu, že posluchači za deset dvacet let, kteří s Grohlovým steskem už nebudou soucítit jako my dnes, nenajdou pro smutné téma rozprostřené do pětačtyřiceti minut pochopení. Ale teď a tady je But Here We Are textově silná deska, možná dokonce nejsilnější v kariéře Foo Fighters.
Hudebně osloví především pamětníky a milovníky prvních tří desek ještě z devadesátek. Kapela při oznámení nahrávky doslova prohlásila, že se chce napojit na zvukovou naivitu debutu z roku 1995, tentokrát však doplněnou o zkušenosti vyspělých muzikantů. Producentu Gregu Kurstinovi se plán Foos povedlo dotáhnout výtečně, většina skladeb skutečně připomíná éru začátků. Ovšem něžně a s citem, není to žádná retro ždímačka. A dojde i na originálnější kousky, jaké jsme zatím od kapely neslyšeli. Zaujme především desetiminutový epos The Teacher, navíc rázně useknutý, aby posluchače nechal v myšlenkách, co by se asi mohlo hudebně dít dál. Nothing At All využívá stonerové motivy tak mocně, že kdyby ji převzal Grohlův kámoš Josh Homme s jeho Queens of the Stone Age, možná by nikdo nic nepoznal. A zasněná Show Me How díky atmosférickému klipu oscilujícímu někde mezi Twin Peaks a Twilightem taktéž přišla s výrazem, jaký jsme u Foo Fighters doteď neslyšeli.
Takže ano, But Here We Are je nostalgická deska odkazující k začátkům. Zároveň ale obsahuje zajímavé a originální momenty. Právě ty lze brát jako důkaz, že to s tou pomyslnou první kapitolou nové éry, jak o nahrávce sami Foos mluví, myslí vážně. Zkrátka, co si Grohl a jeho parta s novou deskou vysnili, to dokázali. Textově reflektují příšerný poslední rok a jsou při tom dojemní a upřímní. Zvukově se vrátili k první deskám, ale nechybí jim ani nápady, díky kterým se zase kapela dala do pohybu.
Verdikt: 85 %
Foo Fighters se vydali směrem, o kterém možná ještě sami nemají úplně jasno a pořád se ohlíží přes rameno. Ale hlavně, že se zase dali do kroku. To je primární vzkaz But Here We Are a má v sobě sílu.