Pro desku Harlequin napsala Lady Gaga dvě ze třinácti písní – jsou to valčík Folie à Deux a závěrečná That’s Life. Zbytek jsou více či méně známé skladby, které se ve filmu Joker objevují, například Good Mornin‘ známá ze Zpívání v dešti nebo Close To You od Carpenters. Takže v podstatě takové volné pokračování duetů s Tonym Bennettem.
Lady Gaga nikoho nemusí přesvědčovat, že je skvělá zpěvačka a hudební chameleon, který zvládá splynout snad s jakýmkoli hudebním žánrem. Swing a jazz má v malíčku a je v něm přesvědčivá. I proto se deska Harlequin dobře poslouchá, díky big bandům je živelná a má v sobě i určitý kabaretní rozměr. Nic víc, nic míň.
Na běžné album, které vzdává poctu evergreenům, by to asi stačilo, i když na zadek by si asi nikdo nesednul. Coby hudební doprovod k filmu, kde Lady Gaga ztvárnila vyšinutou polovičku stejně vyšinutého Jokera, je to ale málo. Písničky jsou moc uhlazené a nablýskané, a šílenství pod jejich povrchem bublá jen velmi nenápadně.
Pokud to měl být plnohodnotný doprovod k filmu, měla Lady Gaga výraz trochu víc přepálit – třeba jako v písni The Joker, původně z muzikálu The Roar of the Greasepaint, která dostala skvělý rockový kabátek a má k tomu náležitý výraz. Podobných okamžiků je bohužel na albu žalostně málo. Přitom Lady Gaga umí jít přes hranu a být teatrální. Na Harlequin se ale drží až překvapivě při zemi.
Nutno podotknout, že sama zpěvačka uvedla, že tohle není sedmé album a označila ho pořadovým číslem 6,5. I tak jde ale hlavně o marketing k filmu, který zatím sbírá spíš vlažné recenze. Fanouškům Lady Gaga bude deska Harlequin jako dočasná náplast před plnohodnotnou autorskou studiovkou zřejmě stačit, a ostatní na ni zase rychle zapomenou.
Hodnocení: 60 %