ABBA se rozhodla přijít s novou deskou, kterou doprovodí série unikátních koncertů s virtuálními avatary na pódiu. Navíc stylizovanými tak, jak členové vypadali před čtyřiceti lety, kdy se stáhli ze scény. Za tím účelem vzniká v Londýně ABBA Arena, kde se příští rok bude od května do prosince promítat zvláštní představení, které v popmusic zatím nemělo obdoby. Ale o něm třeba někdy příště. Zaznít to muselo hlavně proto, že comeback byl dopředu velmi pečlivě plánovaný a studiovka v rámci oznámení nevyvolala takovou odezvu jako koncerty. Což je škoda, protože jde o poctivou nahrávku a rozhodně to není žádný přílepek na konci kariéry.
Nemá smysl si cokoliv namlouvat, ABBA už dávno opustila prostor, ve kterém může nalákat nové posluchače nebo jakýmkoliv způsobem obsahově obohatit popmusic. Dřív to ale dokázala jako nikdo jiný, a právě na tuto éru Voyage navazuje. Jako kdyby ta čtyřicetiletá propast času vůbec neexistovala. Nová ABBA zní přesně jako ta na přelomu 70. a 80. let, jen si občas vypomůže modernějšími synťáky. Je tu všechno, co skupina dokázala kdysi tak dobře prodat lidem. Stále kouzelný dvojhlas Agnethy Fältskog a Anny-Frid Lyngstad, vším prostupující piano Bennyho Anderssona i dokonale podbarvující kytara Björna Ulvaea. Jsou tu dramaticky se klenoucí balady i přímočaré, avšak na melodie bohaté svižnější písně, dojde i na klarinet, harfu či flétnu, zkrátka klasické nástroje, které s ABBA byly spojené vždy a dnes se z popu prakticky vytratily.
Je třeba říct to rovnou: Voyage je deska staromódní, pro nepamětníky o ničem a bez notné dávky sentimentu neposlouchatelná. Jenže sentimentální pamětníci, ti se rozpláčou dojetím, protože nejen, že se dočkali comebacku, ale ona pro ně ABBA zní zkrátka pořád tak krásně a sladce, jak si ji těch čtyřicet let nosí v srdci.
Ke comebacku navíc (alespoň ne v první řadě) nevedly vypočítavé důvody, členy skupiny rozhodně nemůžeme podezřívat z toho, že si chtěli nahrabat nebo jim došly peníze na drogy či složenky. Z Voyage je cítit, že je to deska, která vyšla až ve chvíli, kdy všichni zainteresovaní věděli, že teď, teď je konečně ten moment, kdy mají chuť něco říct. A hlavně že stále mají co říct, to taky nebývá u podobných návratů zvykem. Jinými slovy, ABBA se nevrátila proto, že musí, ale protože stále má co nabídnout. Víc takových návratů!
Jestli se v něčem skupina posunula, tak rozhodně v obsahu textů. Tam věk zapřít nejde, pořád jde o hořkosladké obrazy, ale nyní do nich přibyly ryze dospělé starosti i vzdychavé vzpomínky bytostí v podzimu života, které už si některé sny prožily a o zbytek přišly. Což občas vede k překvapivým momentům, jako je třeba skladba Keep An Eye On Dan. Ukázkové „abbácké“ disko, jedna z nejsvižnějších skladeb na desce. A text je přitom o depresivním momentu předání syna na týden do střídavé péče. „Když vím, že už jsem z dohledu / zastavím auto u krajnice a buším hlavou do volantu / nevěřím, že jsem se doteď nesesypala / když si vezmu, jak mi je.“ Tohle opravdu není bezstarostný popíček, s jakým si řada lidí ABBA spojuje.
Voyage je skvělá deska, kterou ale ocení jen dlouholetí fanoušci. Pro ně je to splněný sen, po čtyřiceti letech se jejich oblíbená kapela vrátila, zní jako zamlada, a ještě zpívá texty, kterým je snadné porozumět. Pro ostatní posluchače už je ABBA dávno mimo zájmový radar a z comebacku mají spíš srandu v duchu „oni ještě hrajou?“ Dá se to pochopit, návrat ABBA je asi největším letošním překvapením v popmusic. Nakonec je to ale překvapení velmi příjemné. Takhle má vypadat comebacková deska. Snad dojem z návratu nepokazí ty virtuální koncerty, které můžou dopadnout všelijak…
Abba - Voyage
80 %
