Příjemné bylo i to, že po celou dobu festivalu po areálu korzovali členové uklízecí čety a neustále uklízeli odpadky, což na českých festivalech rozhodně není tradice. Velodrom tak i třetí den stále působil útulně a čistě. Jasně, tribuny a schodiště už mají nejlepší za sebou a v některých místech už byl zub času nemilosrdný a ohlodal beton – na to bych se možná do příštích ročníků zaměřil, aby areál zůstal pro návštěvníky bezpečný.
Mimochodem nechápu tradici, že stage pojmenovaná po fantastickém brněnském klubu Kabinet Múz musí být každý ročník sauna, ať se festival koná kdekoliv. Parno bylo už při zvukovkách – jakmile se prostor naplnil lidmi, bylo tam prakticky nedýchatelno. Nedivil bych se, kdyby u vstupu rozdávali březové metly k procesu saunování. Populární český umělec a držitel ceny Apollo Mat213 to vyřešil jednoduše. Set zakončený jeho největším singlem 7teen odehrál do půl těla. A píseň o lásce a tramvaji číslo 17 s ním zpíval plný prostor unisono.
Stejně tak to vypadalo i na Dušanu Vlkovi. Tenhle čím dál více populární slovenský rapper je zárukou energie a společný set s Temným Rudem byl masakr. Že punk a rap nejde k sobě?! Dušan Vlk ukazuje, že jde a je to setsakra třaskavá kombinace – jen by to už chtělo novou desku ta poslední „Babie leto v podzemí“ už je venku skoro rok a čerstvých témat k písničkám má na Slovensku určitě taky dost…
Když na Brno Stage finišoval domácí král modulátorů (nutno dodat, že atmosféra na setu HRTL by si nezadala ani s těmi nejlepšími Boiler Room), už na vnitřním pódiu pojmenovaném po klubu Fléda začínal koncert digitální avatarky Nivvy. Tentokrát svou hudbu prezentovala v triu doplněném o bubeníka. Člověk nevěděl, kam má koukat dřív – jestli na naprosto uchvacující a dechberoucí vizuály, nebo na kapelu, která hrála neméně skvěle. Kdybych nemusel na belgického barda Maartena Devoldera, zůstal bych déle než pár písniček…
Co předvedl ten, byla čistá radost. Jeho baryton se krásně nesl velodromem a skvěle sehraná kapela mu zdatně sekundovala – mimochodem až na pár výjimek je potřeba pochválit všechny zvukaře – zvuk na Pop Messe tradičně vychvaluji. Byť se letos nepovedl úplně všude, tak při hlavních vystoupeních byl vždy perfektní. Warhaus – kapela, kterou si Devolder založil po konci kapely Balthazar a pojmenoval po svém hausbótu, už má venku tři alba a údajně bychom se brzy měli dočkat nového. Warhaus s sebou sice nepřivezli zpěvačku a modelku Sylvii Kreusch, se kterou v minulosti spolupracovali, ale vlastně mi ani nechyběla. Zastoupili ji doprovázející muzikanti, všichni dozpívávali a doprovázeli Devolderův sametový baryton a nevěřím, že by se někdo, kdo se dorazil podívat, alespoň na chvíli nevlnil. A ten trombón! Ano sice bych si Warhaus užil více v nějakém kabaretním klubu, kde bych mohl sedět u stolečku, pocucávat nějakou kvalitní whisku a zapálit si, ale i na festivalu, kde jsem byl celý zapocený z odpoledního žáru, to byla krása.
Organizátoři už nyní zveřejnili termín příštího ročníku a já musím opět zvolat své tradiční VIDÍMESSE NA POPMESSE! Už teď se zase těším do Brna, kde rok od roku zraje dobrý festival.
