Nebylo to úplně ideální vydání, Robert Smith později přiznal, že složení skladeb neměli pod kontrolou a debutové album za ně víceméně poskládal management. Pro zpěváka to byla hořká, ovšem poučná zkušenost. Od té doby si vždy hlídal, aby měl nahrávky víc pod kontrolou. A kdo ví, možná právě tato opatrnost dovedla frontmana k tomu, že s novou studiovkou The Cure tak otálí a na střídačku oznamuje, že je album připravené, aby se pak zase na měsíce odmlčel…
Ale zpátky k Three Imaginary Boys. Dodnes panují nejasnosti, kdy vlastně deska vyšla. Často se uvádí 11. květen 1979, Cure ovšem na svém webu zmiňují 8. květen, a proto se jej držíme i v tomto článku.
Album je zvukově trochu odlišné od toho, čím se Cure později proslavili. Když si je dnes poslechnete, neztratilo ani ťuk ze svého původního zvuku a kouzla, zároveň je spíš typickou nahrávkou své doby než nějakým výrazným nakráčením Cure na scénu.
Je to syrový, místy až na kost ohlodaný post-punk, který se v druhé půli sedmdesátek objevil v Británii a Cure patřili mezi základní kapely žánru. Jenže právě tou přímočarostí a strohostí se moc neliší od dalších žánrových nahrávek té doby.
Je to dobře nebo špatně? Ani jedno, je to zkrátka stylový debut dokonale vystihující pučení na britské scéně konce sedmdesátek.