Pražský výběr byl tehdy zakázaný a Michal nikde nehrál. Tak jsme se spolu domluvili, že zkusíme napsat a natočit pár písní. Na mě navíc padl úkol postarat se o úřední část a prosadit nahrávání u Supraphonu,“ vzpomíná zpěvačka v tiskové zprávě vydavatele. „Nebylo to vůbec jednoduché, ale povedlo se. Nechtěli jsme ale čekat půl roku na studio Mozarteum, a s radostí jsme uvítali noční frekvence v karlínském rozhlasovém studiu.“
Frekvencí ale bylo málo, tak dvojici poskytli útočiště ve svých studiích Karel Svoboda a Ladislav Štaidl. „Problém, ale byl se schvalováním textů,“ připomíná Michnová paradoxy doby, kdy svobodně a bez příslušného štemplu žádná hudba vycházet nemohla. „Některé texty mi předseda textové komise schvaloval na ulici před Supraphonem, protože jsme je měli v noci točit. Jinak nám nikdo do ničeho nezasahoval, byla to radostná svobodná práce.“
Krom Michala Pavlíčka se natáčení v roce 1985 účastnili hned tři bubeníci: Klaudius Kryšpín, Jiří Hrubeš a Jiří Zelenka. Ale už samotná práce s Michalem Pavlíčkem byla pro zpěvačku velká škola. „Obdivovala jsem, jak se ve studiu umí oprostit od všeho kolem a třeba ve čtyři ráno hraje sóla celým tělem a srdcem. Určitě jsem se od něho naučila přístup ke studiové práci. On se ode mne naučil krátit a zjednodušovat formu písní, vzpomíná pobaveně.
A jaké to vůbec bylo vykročit mimo Marsyas? „Možná jsem se od kapely vzdálila žánrově, ale texty jsou stále moje značka. Michal tehdy prohlásil, že jsme předběhli dobu, asi měl pravdu.“ Album Rány vychází v remasterované podobě, které dal péči Pavel Karlík ze studia Sono.