„‚Mý auto je jezdící klub‘ je slogan, který se mi honil hlavou dlouho a teď se mi to konečně podařilo dotáhnout,“ vysvětluje Ventolin genezi nové potenciální houbařské hymny. „Zároveň je to i o pocitu, když člověk vypadne z plánu a může se někam spontánně vydat, o svobodě,“ prozrazuje o písni, kterou pouští do světa s klipem, jenž kombinuje záběry z lesa s ilustracemi Alexandry Štoplové. Natočili ho Pavel Borovička a Petr Novotný.
Vydání skladby se trefuje do vrcholící houbařské sezóny, která byla v Česku letos mimořádně silná – aby člověk v lese minul hřiby, musel by si nasadit velmi tmavé sluneční brýle. Když jedu z hub tuto vášeň reflektuje.
„Jsme národem houbařů. Kdybychom neměli hymnu, tak bychom si museli složit nějakou s refrénem ‚Když najdu hřib, hned je mi líp!‘ Ale i v té, co máme, je les. Prostě když rostou, musíme jít, překročit bludný kořen borovice a ztratit se v lese,“ myslí si Ventolin. Houbařskou duši českého národa v písni snoubí s vlastní láskou k poslechu taneční hudby během jízd v autě: „Ubíhající krajina se mi změní na videoklip, video-trip. V songu Když jedu z hub mě napadlo spojit tyhle dva světy do tanečního tracku,“ upřesňuje hudebník, v jehož vlastní produkci píseň vznikala. Matstering měl na starosti Jan Křišťál.
Režisér Pavel Borovička, který už má na svém kontě klipy pro Bert & Friends či Midi Lidi, Ventolinovi napsal, že by pro něj rád natočil rychlý klip. „Ta zpráva v důsledku vlastně dokonale vystihla celou moji tvorbu: spontánní, rychlou a trochu absurdní. I když se na první pohled může zdát, že jde v klipu o výlet s velkým V, skutečnost je mnohem nudnější. Ventolin zkrátka narazil na obří houbu. Strach z ní mu zatemnil mysl a on vše viděl mnohem děsivější, než ve skutečnosti bylo, jak už to ostatně strach moc dobře umí,“ láká Borovička diváka a dodává „Nejtěžším úkolem bylo propojení malované a hrané části. Nechtěli jsme prvoplánově vyjádřit abstraktní až surreálné prožitky animací a ‚opravdový‘ svět hranou částí. Chtěli jsme oba světy propojit citlivě tak, aby nebylo hned jasné, kdy se představa zhmotňuje a kdy ji naopak střídá objektivní prožívání přítomnosti.“