Čaučesku byla aktivistická agitační deska, Cítím je typické „co dům dal“ s několika dominujícími tématy. Covidová doba nutí řadu umělců k nadprodukci a je to znát i na Klusových nahrávkách. Ne že by jeho nové písničky byly šité horkou jehlou, ale některé skladby připomínají předčasně utržené ovoce.
To neplatí o úvodní písni Zatím, která poměrně přesně zachycuje, v čem je Klusův osobní i tvůrčí problém. Možná dokonce problém, kvůli kterému deska vznikla: "Čas běží, nic tady prý není beze změny/Neustálým pohybem vpřed jsme všichni polepeni" nebo "všechno ve mně křičí na chvíli se zastav/ běžíš někam, řešíš všechno, co to máš za stav". Ostatně, i následující Tajemství řeší podobný problém se slovy "už patřím do party, co se nechytá".
Zbylých asi třiapadesát minut pojednává o tom, jak vyřešit situaci muže, který vstupuje do středního věku a cítí, jak mu nepojmenovatelně cosi uniká pod rukama. Klus rozdělil desku do několika trsů písní, které sdělují, co se děje nebo o co se v tom nepřehledném úprku času může opřít. Asi nejsilnější je první trs písní na téma láska a rodinné vztahy. Tady se mu podařilo složit několik opravdu příjemných a pozitivně laděných písní. Oporou je mu partnerská harmonie, o níž zpívá v nejlepší písničce alba Zázrak ("je tu krajina duše, kterou znáš, když odložíš zrak"), aranžované ve stylu Philly Soundu, bohužel s nepřesvědčivým výkonem jeho partnerky Tamary. No nic, Lennonovi kazila písničky zase Yoko Ono. Klusovi dodává sílu i rodina jako celek, jak líčí v bukolickém songu Tamarotti: "Děti a mumraj, ráj skřítků a víl a včele ty". Další silnou písní tohoto okruhu je Mariím, oslavná píseň na všechny matky světa, včetně té jedné, která povila syna Tomáše.
Druhý trs písní bychom mohli nazvat kazatelský. "Vyměňme válečný pole za fotbalový hřiště!" (Nedělej bordel). "Svět se v prdel obrací," zpívá Klus v písni Fí a "co naše děti, co po nás zdědí,/ vzduch, voda, půda, vše nasáklý jedy." A co s tím chce umělec dělat? "Žít hamty hamty přestávám."
"Nic pro náročného hledače zajímavých cest. Ale to snad ani nebylo cílem"
Tím se dostáváme k třetímu trsu, který se z většiny týká událostí světového rozměru. Je tu skladba, vyjadřující sympatie s běženci, v níž Klus říká, že žít v takovém marastu jako oni žili doma, udělám to samé. Do téhož trsu patří také oslava lidské svobody Liberté a vinšovní song pro Dalajlámu: "Přeji vám Vaše Svátosti. kéž jsou šťastny všechny bytosti..."
Pozdrav Dalajlámovi a také jemu předcházející První báseň, jemná a něžná píseň, v níž cítíme směs emocí od pocitu svobody po rozkoš z krás naší země, to není špatný konec alba. Bohužel, na závěr - snad s vírou, že jen málokdo desku doposlouchá - přidal Klus ještě píseň Vánoční čas, kolektivem herců bezvýrazně provedenou snůšku vánočních frází. A tak nakonec spadne řetěz...
Ještě něco k muzice, která vznikala v produkci Jiřího Buriana. Stylově je různorodá, od popu osmdesátých let (Tajemství), přes elektrifikovaný folk s docela sympatickou elektrickou kytarou a ambientními zvuky, které album rámují. Nic pro náročného hledače zajímavých cest. Ale to snad ani nebylo cílem.
Tomáš Klus: Cítím
60%