Za své třetí album Kotlina získala Epydemye žánrového Anděla. I když si její členové ceny váží, větší radost mají z toho, že jim písničky pojednávající o jedenácti osobnostech dvacátého století dodnes otevírají dveře k zajímavým lidem a akcím spojeným s naší historií. Následující deska Milé děti pro změnu představuje etapu života, kdy vám obrátí život naruby vaši potomci. Letos v září vyšlo album Prosklený nebe, které je mimo jiné prostoupené atmosférou Neratova v Orlických horách. Místní sdružení spolu s farářem Josefem Suchárem zde pomáhá lidem s postižením a společně s nimi se podílí na obnově poutního místa a návratu života do kdysi vysídlené vesnice. Zdejší kostel v jejich péči získal unikátní skleněnou střechu. Mirek a Lucie Vlasákovi v rozhovoru vysvětlují, jaký mají k místu vzah. Přečtěte si, jaký koncert v Neratově byl a co Epydemye chystá do Prahy a Týna nad Vltavou.
Co nejvíce formovalo vaše letošní album Prosklený nebe?
Lucie Vlasáková: Nové album vzniklo díky covidové koncertní pauze. Za jiných okolností bychom jezdili koncertovat, ale najednou vznikl volný prostor pro skládání nových písniček. Myslím, že se v něm hodně otiskla celá ta doba, kdy se vše zastavilo. Člověk najednou dostal možnost podívat se na svůj život tak nějak zvenčí. Na chvíli se zastavit a přemýšlet. To z písniček na novém albu hodně cítím.
Mirek Vlasák: Nejvíce ho asi formoval tvůrčí proces a pobyt v Neratově. Písně na předešlé desky jsme jako autoři tvořili každý sám doma, přehrávali jsme si je až na zkouškách. Tentokrát jsme s Honzou odjeli na prodloužený víkend do Neratova a trávili čas společně, brodili se sněhem, tříbili si myšlenky, pak jsme se třeba zavřeli každý sám a pracovali na písních. Takovou možnost klidu a koncentrace jen na psaní jsme předtím nezažili. Třeba minulá deska vznikala za „plného provozu“ doma s malými dětmi. Dokonce jsme jednu z písní složili společně, což se předtím nestalo. To místo a jeho atmosféra se do písní promítlo víc, než jsme čekali. Finální aranžérský otisk dali písním ve studiu producent Dalibor Cidlinský a kytarista Pepa Štěpánek, se kterými jsme spolupracovali už na třetí desce.
Čím je pro vás osobně nejsilnější?
Lucie: Pro mě, že vzniklo za obrovské podpory našich fanoušků. Lidé nás podpořili finančně a hlavně psychicky. V době, kdy najednou přijdete o obživu a nemůžete dělat, co vás v životě nejvíc baví a pohání, bylo hodně povzbudivé číst všechny ty vzkazy podpory. Byla to v té době velká motivace do práce.
Mirek: Streamování a online koncerty jsme v době tvrdého lockdownu nezkoušeli, vnímáme je jako chabou náhradu za živé hraní a kontakt s lidmi. Raději jsme si řekli, že uděláme novou desku. Bylo to v té době trochu bláznovství, pustit se do natáčení bez jistoty koncertních příjmů, ale my často rádi jdeme do bláznivých podniků a experimentů.
Jaký máte osobní vztah k Neratovu, kde album částečně vznikalo a kde proběhl první křest?
Mirek: Větší, než jsme si mysleli. Bydlíme s Luckou v Týně nad Vltavou, v jehož okrajové části Čihovice je farma a chráněná dílna Domov sv. Anežky. Čihovice jsou pro nás srdeční záležitostí, je to místo, kde jsme se s Luckou brali, teď jsme tam pomohli vybudovat školku. Až zpětně jsme si uvědomili, že Domov sv. Anežky už od 90. let intenzivně spolupracuje právě s chráněnou dílnou v Neratově. Přitom naše setkání s lidmi ze Sdružení Neratov proběhlo náhodou, viděli nás na koncertě v Proseči a pozvali k nim do Neratova. Ani oni původně netušili, že jsme z Týna nad Vltavou. Celé se to hezky propojilo.
Kostel v Neratově je velice magické místo. Jak se tam hraje a jaké byly silné momenty koncertu?
Mirek: Hraje se tam krásně, genius loci funguje. Když navíc za zvukařským pultem sedí náš kamarád a zvukař Karel Dřínek, který navíc dokáže udělat skvělé osvětlení, nemůže se ani hrát špatně. Těch silných momentů bylo několik. Už jen, že v době rozjíždějícího se covidu dorazí do kostela téměř 400 lidí. Silným momentem byl proslov faráře Josefa Suchára, který celý neratovský zázrak vydupal ze země. Ještě v době naší první návštěvy měl jako ministranty dva pomocníky, kluky s Downovým syndromem. Roman bohužel zemřel v zimě na covid. Ten druhý, Jára, vydržel celý náš koncert se svým plyšákem sedět vedle pódia a poslouchat. To také místní vnímali jako malý zázrak.
Lucie: Pro mě bylo nejsilnějším momentem zpívání písně Prosklený nebe. Podle reakcí diváků to byl silný okamžik pro všechny. Měli jsme s sebou kamarády kameramany, takže momentálně na píseň Prosklený nebe připravujeme klip, nebo spíše minidokument z Neratova.
Koncerty v Týně a v Praze budou také křty – plánujete na ně něco mimořádného?
Lucie: Oproti jiným koncertům zahrajeme na křtech většinu písní z Prosklenýho nebe. Zvučit a svítit bude opět Karel Dřínek, připravujeme promyšlenou scénu.
Mirek: V Týně se k nám navíc přidá náš host Josef Štěpánek, skvělý kytarista, se kterým spolupracujeme už od dob Kotliny. Letos to bohužel s Pepou vyšlo jen na tento jediný koncert.
Co pro vás znamenal žánrový Anděl za Kotlinu? Pocítili jste nějaký jeho dopad?
Mirek: Pochopitelně jsme z něj měli radost, být v přímém přenosu na ČT Art byl příjemný zážitek. Největší radost ale měli naši fanoušci, což je podstatné, protože oni jsou hnacím motorem kapely. Dopad jsme příliš nepocítili, ale stále platí, že pokud někde zmíníte, že jste držiteli Ceny Anděl, lidé k vám pojmou určitý respekt, ocenění má renomé a prestiž. My Anděla vnímáme spíš jako takový bonus k celé té úžasné éře desky Kotlina, která nám dodnes otevírá dveře k zajímavým lidem a akcím spojeným s československou historií.
Detaily nadcházejících křtů a informace o dalších koncertech naleznete zde.
