Hned od první skladby bylo znát, že OneRepublic nejsou nic jiného, než doprovodná kapela ústřední osobnosti Ryana Teddera. I když jde o šestici, jejíž velká část je spolu působí už víc než dvacet let, všechno směřovalo jen a jen na něj. Aby ne, Tedder je vynikající zpěvák, který mimo jiné ovládá falzet s jistotou, kterou známe jen u amerického r&b, brilantní pianista a vůbec charismatická osobnost, která svým šarmem konvenuje publiku pod třicet let.
Hned na začátku překvapila prostá scéna jen se zadní projekcí, bez pyrotechniky a ohňů. Kryštof, kteří ve stejném sále vystupovali jen několik dní předtím, byli co do efektů proti OneRepublic megashow! Kapela, původně pocházející z Colorada, vsadila hlavně na muziku. Měla na co, za dobu své existence si už na své konto připsala víc než tucet světových hitů. Jen samotné Counting Stars má na YouTube tři a půl miliardy zhlédnutí.
První půlhodinka byla nic moc, kapela se rozjížděla pomalu a program obsahoval spíše věci, o nichž Tedder řekl, že k nim má osobnější vztah. Zlom přišel po známém Love Runs Out ve chvíli, kdy zpěvák přišel k piánu a v poloakustické podobě se pochlubil citacemi svých úspěchů i mimo OneRepublic. Od nultých let totiž sklízel obrovské úspěchy také jako producent a profesionální skladatel pro popové hvězdy jako Adele nebo Leona Lewis. Jeden z takových hitů, Halo z roku 2009, možná největší hit, který kdy měla Beyoncé, pak sám předvedl poprockové verzi.
OneRepublic od té chvíle sázeli jeden velký hit za druhým – Po Halo odstartovali zrovna v tu chvíli na YouTube nově umístěným songem We Were Loved a po něm následovala nejúspěšnější skladba poslední doby West Coast. Při loňském hitu Run se snadno zapamatovatelným hvízdáním na začátku už bylo na nohou i sedící publikum a vydrželo křepčit celou poslední půlhodinu. Kapela finišovala poslední skladbou alba Human s názvem Better Days, před níž měl Tedder sympatický proslov o tom, že snad už brzy pominou covidové a válečné časy a konečně přijdou opravdu lepší dny.
To, co na živém vystoupení OneRepublic zaujme, je právě jejich optimismus. Tedder a někteří členové skupiny pocházejí z křesťansky orientovaných rodin a i když odmítají být označováni za „christian artists“, slušnost z nich i na vystoupení přímo kape. Je znát, jak stojí o to, aby to, co dělají, bylo vnímáno jako hudba slušných lidí po slušné lidi.
Pár výhrad ke koncertu se vždycky najde. Show se dostalo do pořádného tempa až po půlhodině. Příliš mnoho Tedderova průvodního slova a nekonečně protahované konce skladeb vytvářely dojem, že kapela má v repertoáru málo skladeb, což je samozřejmě nesmysl, a vystoupení tím natahuje. A ještě cosi bizarního – Tedder se ukázal jako špatný sbormistr, když se při Apologize snažil rozdělit sál na tři části, které měly zpívat dohromady. Rozsypalo se mu to hned od prvního tónu. Ale byla aspoň legrace.