Můžeme říct, že jako rodilý Kaliforňan byl David Crosby ve správný čas na správném místě. Na začátku 60. let se začala v angloamerickém světě rodit rocková hudba a západní pobřeží USA toho bylo nedílnou součástí. Tamní scéna byla plná příležitostí pro mladé nadšence, vykopnuté studenty, dříče i profesionály, všechny se slévaly do jednoho uměleckého kotle plného květin, který na konci dekády vybublal a vyvrcholil nezopakovatelným Woodstockem. Ale nepředbíhejme.
David Crosby byl už jako student předurčený k muzice. Nebo mohla hudba za to, že nedostudoval? Jednoho dne zkrátka se studiem sekl a vydal se do světa, aby si splnil sen o kariéře profesionálního hudebníka. Už v polovině 60. let měl Crosby s kapelou Byrds první velký hit. Píseň Mr. Tambourine Man sice složil původně Bob Dylan, ale paradoxně právě coververze od Byrds sehrála pro budoucí vývoj americké hudby větší roli. Zatímco Dylan je zkrátka Dylan (v tom nejlepším slova smyslu), Byrds ve své verzi z roku 1965 položili základy folkrocku, žánru, který se měl stát v Americe dominantní po celou následující dekádu.
Na konci 60. let Crosby z Byrds odešel a založil jednu z prvních superskupin na světě. Jmenovala se Crosby, Stills & Nash a potkal se v ní se Stephenem Stillsem z Buffalo Springfield a Grahamem Nashem z the Hollies. Už první eponymní deska jim zajistila Grammy v kategorii Nejlepší nový umělec a když se následně do kapely přidal ještě Neil Young, vznikla formace, jaká neměla na tehdejší rockové scéně obdoby.
O dopadu skupiny, pro kterou se vžila zkratka CSNY, by se daly napsat (a taky napsány byly) celé knihy. Je tu ale jeden moment, který je zajímavý snad pro každého fanouška hudby bez ohledu na žánr. A to legendární stadionové turné CSNY z roku 1974. Rock měl už předtím své hvězdy, ale neměl stadionové hvězdy. Ten pojem tehdy jednoduše neexistoval. I Beatles hráli ve velkých divadelních sálech, open-air koncert znamenal tehdy amfiteátr pro pár tisíc návštěvníků. Dnes je v rockové hudbě standard, že velké kapely vystupují na fotbalových stadionech a v hokejových halách pro desítky tisíc lidí, ale na začátku 70. let to bylo nemyslitelné. A byli to právě Crosby, Stills, Nash & Young, kteří v roce 1974 vyrazili na největší turné, jaké do té doby svět viděl. Stali se prvními hudebníky, kteří na každé štaci hráli pro davy čítající desítky tisíc lidí.
A zároveň posouvali technické hranice toho, co tehdy bylo možné v takových rozměrech dostat z pódia do publika. Nevídanou dramaturgickou gradací byl i finálový koncert ve Wembley, kde kromě CSNY vystoupili i Beach Boys, Joni Mitchell, Santana a několik dalších hostů.
Rocková hudba byla na vzestupu a není pochyb, že by se hvězdy z divadelních a tanečních sálů na stadiony stejně časem přesunuly. Ale je to jako s tím Kolumbových vejcem – Crosby, Stills, Nash & Young byli první.
Jak už to u superskupin bývá, CSNY se časem rozpadli a nárazově se na kratší či delší dobu vraceli. Pnutí jednotlivých členů realizovat se sólově bylo zkrátka silnější. Nejúspěšnější byl v tomto ohledu jednoznačně Neil Young, ale ani Crosby nezůstal pozadu. Navíc se etabloval jako oblíbený studiový hudebník, díky čemuž si zahrál na deskách Eltona Johna, Joni Mitchell, Jacksona Browneho (kterému Crosby navíc skládal muziku) nebo Art Garfunkela.
V posledních letech Crosby sice nekoncertoval tak často jako dřív, ve studiu byl ale aktivní pořád. Svou osmou a poslední studiovku For Free vydal předloni a když k ní kvůli covidu nemohl udělat turné, krátil si během pandemie čas alespoň natáčením podcastů. Zemřel po dlouhé nemoci 19. ledna ve věku jednaosmdesáti let.
