Představte si, že jste se ocitli ve starém kině. 60. léta, velké plátno a před ním opona. Lehké zrnění a černobílý film. Úvodní titulky hlásí velkým nápisem Emma a Jordan. Desítky bodových světel ozářily celou stage a po sále Fora Karlín se ozve vánoční hit Andyho Williamse It’s the Most Wonderful Time of the Year. Na stage nastupuje kapela ohozená v černých oblecích, připomínají estetiku Beatles. Vše je zahaleno do oparu šedesátek, publikum jásá, protože úvod je to velmi elegantní a působivý. Všichni trnou v očekávání, co se bude dít dál.
Notoricky známá vánoční skladba to ale předznamenvá. Emma Smetana a Jordan Haj koncert odpálí svým nejnovějším hitem Šťastný a veselý. Hvězdy vychází zpoza opony... a bohužel je od prvních vteřin jasné, že velký problémem bude zvuk. Zpěv přehlušují především basy. Zpěvákům je velmi špatně rozumět a u několika songů se zvuk zbytečně tluče, takže je ve skladbách těžké se vůbec zorientovat. Naděje, že si to časem sedne, brzy padá. V druhé části koncertu, kdy se na pódium připojí i Jiří Burian a následně NobodyListen, je to se zvukem ještě horší.
Musí se ale nechat, že hned od začátku bylo na zpěvácích vidět, že si koncert na sto procent užívají. Sršela z nich energie. Emma Smetana a Jordan Haj střídali své společné skladby a sólové. Zazněly nejen publiku již dobře známé hity, ale dvojice předvedla i pár svých novinek. Po The End of the World a představení kapely proběhlo první děkovné okénko, kterých bylo během večera ještě několik. Obecně se ale slovy spíš šetřilo, aby dvojice stihla fanouškům předvést co nejvíc ze svého repertoáru.
Při skladbě No Fire se k Emmě a Jordanovi přidal první host večera Adam Pavlovčin vystupující jako ADONXS. S Emmou si střihnul duet Tahle jedna vteřina, který v originále nazpívala s Richardem Müllerem. ADONXS se Müllerova partu zhostil s pokorou a grácií, byla ovšem škoda, že Smetana nezasedla za klávesy a neujala se doprovodu. Vzhledem k atmosféře písně a jejímu něžnému charakteru by nabrala větší intimity a elegance.
Po převlékací pauze, kterou ADONXS vyplnil svou novou skladbou ve slovenštině, zazněly další zásadní hity jako Lost and Found, Savage nebo Wall of Kampa, kterou napsal otec zpěvačky Jiří Smetana. Koncert postupně plynul dál, ale jakoby se vytrácelo to prvotní očarování překrásným stage designem a projekcemi. Najednou se mi zdálo, že energie opadá a začíná to být trochu nuda.
Velkou proměnou byla již zmíněná druhá část večera, kdy se za pultem objevil DJ Jiří Burian, Václav Rouček a samozřejmě NobodyListen s nímž dala dvojice dohromady několik elektronických písní. Šedesátky šly stranou, osvětlení se zbarvilo do rudě červené. Najednou jste měli pocit, že jste se přenesli do nočního klubu ve tři ráno. Publikum se ocitlo na úplně jiném koncertě než před půl hodinou.
Řekla bych, že není úplně snadné najít si fanoušky, kteří budou schopní fandit té popové části repertoáru Emmy a Jordana a následně si ve stejné míře vychutnají i další průřez hudebními žánry včetně již zmíněných elektro vypalovaček. Dost lidí jsem v této části koncertu viděla odcházet z Fora pryč. Zvuk už byla v tu chvíli jedna šílená koule, v níž se všechno tlouklo nesnesitelným způsobem přes sebe a zpěvákům už opravdu nebylo rozumět ani slovo.
Závěr koncertu se přehoupl zpět do původní roviny se špetkou dojetí a proslovu o splněných snech. Po dalším děkovném okénku následoval jásot a dlouhý aplaus. Skalní fanoušky tak nakonec neopustilo nadšení, přestože jsem během koncertu pozorovala různorodé reakce. Přídavek nakonec přinesl baladu Dream On, Pefect President, Chases a asi jeden z největších hitů dvojice By Now.
U mě bohužel nakonec převážilo zklamání. Začátek koncertu, pokud pomineme opravdu nelichotivý zvuk, mě vtáhnul a bavil. Postupně se ale tenhle pocit vytratil.