Kapela dnes už pár let hraje v mírně obměněné sestavě a bez Mišíka, který koncertní kariéru ze zdravotních důvodů ukončil a už jen nahrává studiová alba s Petrem Ostrouchovem. Už v jedné z prvních promluv na koncertu Olin Nejezchleba vzpomínal na svou prvotní reakci, když byl k této současné podobě kapely přizván: „Etc… bez Mišíka? To je přece úplná blbost!“ Ale není, jak mu řekl i přímo Mišík: „Já budu jen rád, když se ty písničky budou hrát a já už na pódium fakt nevlezu, tak si to užijte.“
V sestavách Etc... se vždycky točila česká muzikantská smetánka a platí to i teď. Hudebníci z širšího obsazení doplněného o hosty se na pódiu průběžně střídali skoro po každé písni. Za mikrofonem to byl Olin Nejezchleba a Pavel Bohatý, který už v posledních letech Etc... doplňoval Mišíka, na basu hrál Pavel Novák i hostující Guma Kulhánek, na housle Vláďa Pavlíček i Honza Hrubý a kytaristé byli rovnou tři – Pavel Skála, Norbi Kovács a Kuba Červinka. Jen za bicí Jiří Zelenka celou dobu nepustil nikoho dalšího. Přesto na pódiu nebyl jediným bubeníkem, protože několik bývalých bicmanů Etc... se přišlo na koncert alespoň podívat a Olin je na konci vytáhnul na už tak plné pódium zpívat doprovodné vokály.
Aktuální Etc... nejen na jubilejních koncertech dává prostor písničkám starším a těm, které se třeba v posledních letech s Mišíkem už moc nehrály. Vynikla tak pestrá škála žánrů, kterých se kapela za těch pět dekád dotkla. V základu samozřejmě poctivý český bigbít, ale taky bluesrock, jazzrock, zazněla i nějaká ta balada, chytlavá instrumentálka Hudba pro nalezené harmonium, skoro až metal Ženy, víno, zpěv nebo hudba z louisianských bažin a zároveň jedna z mála novějších skladeb Páteční cajun. Olinovy úvody zvýraznily i jak moc různých skvělých skladatelů se na katalogu Etc... podilelo.
Vladimír Mišík se bohužel kvůli aktuálnímu zdravotnímu stavu nemohl dostavit ani jako host, nahrál však alespoň krátký videovzkaz, který se v druhé polovině koncertu pouštěl. Po něm následoval ještě záznam slavné Variace na renesanční téma zpívané právě Mišíkem na některém starším narozeninovém koncertu v Arše.
„Ty krásný aranže Variace, co jsou na desce, jsi dělal ty, že?“ prohodil pak mimochodem Olin k Honzovi Hrubému. „Co mi taky zbývalo,“ rozhodil skromně rukama konzervatorista a špičkový houslista. A v podobném duchu probíhal celý koncert – parta starých přátel a vynikajících muzikantů, kteří toho mají spolu už hodně odehráno i zažito (a vypito), si v uvolněné náladě dál společně užívá muziku.
„Byl jsem dobrej,“ zpíval na konci základního setu Olin. Všichni byli. Jsou. A ještě budou, třeba na přidaných jubilejních koncertech v Malostranské besedě i na dalších místech.