Jasně, všichni známe ten fór připisovaný Davu Grohlovi: „Když pustíte pozpátku Nickelback, uslyšíte satanovu hudbu. Ale co je horší, když to pustíte normálně, uslyšíte Nickelback.“ Ne že by si o to kapela neříkala, její pověst dlouhodobě torpédoval fakt, že si hráli na tvrďáky, a přitom pronikali dál a dál do šoubyznysu s kýčovitými baladami.
Jenže to fakt nejsou celí Nickelback. Jejich hudba je mnohem rozmanitější, vyrůstající z grunge a na každé desce má kapela pár skladeb, kde se do toho umí opřít. Potvrzuje to i poslední album Get Rollin‘ se žlutou dodávkou na obalu, o které ještě bude řeč. Pilotní singl San Quentin slouží na aktuálním turné jako otvírák a lepší úvodní skladbu si kapela nemohla zvolit. Má to koule, má to drive a dovalí to kytary až do té poslední řady O2 areny.
Na setlistu bylo vůbec znát, že Nickelback jsou především hitmakeři, a ne nějací sveřepí nositelé žánru. Velká část skladeb pocházela z komerčně nejúspěšnější desky All the Right Reasons, kde se naštěstí nachází kromě jejich klasických balad i šťavnatější kousky. Takže třeba Animals rozkotlila publikum tak, že leckomu mohly zalehnout uši.
Škoda, že druhá půlka setu se nesla spíš v klidnějším duchu, protože po zmíněné Animals už nic nemělo až do přídavku takové koule. Jasně, lidi přišli na Photograph, Rockstar a podobné fláky, u Nickelback fakt nejdete na bigbít. Jenže oni ten bigbít umí, a proto je trochu škoda, že druhá půlka setu se nesla jen v duchu těch zamilovaných skladeb. Stačilo fakt málo. Přihodit třeba She Keeps Me Up nebo Something In Your Mouth (ani netušíte, jak moc bych zrovna tuhle rád slyšel naživo!) a najednou by ta druhá půlka koncertu zařadila úplně jinou rychlost. Nevadí, je to plně v libovůli kapely, jak si večer sestaví. A pokud nepočítáme klasické finále s Burn It To The Ground, tak Nickelback druhou půlku koncertu opravdu nešlápli na plyn.
To ale vůbec nevadí, protože i tak předvedli skvěle promíchaný set, který odsýpal, byly v něm procítěné skladby i nakopávačky a víc od nich vlastně ani nemůžeme chtít. Nickelback jsou častým terčem vtipů především kvůli svému pozérství. Zpívají o chlastu a divočině, ale zároveň bodují s popíkem. Právě v tom pozérství oproti poslednímu pražskému koncertu razantně ubrali. Frontman Chad Kroeger už se obešel bez dělání ramen a chvástání, jak po koncertě půjdou někam lejt. Tentokrát byl mnohem pokornější, panáček z kelímku byl sice asi trochu hraná scénka, ale jinak Nickelback prostě jenom hráli a neplácali nesmysly. Hudba na prvním místě. Tak to má být.
Samostatný odstavec si zaslouží i scénografie a animace. Už úvodní scéna, kdy se nad publikem rozzářila plátna se strhující automobilovou honičkou gradující únikem kapelní dodávky pod směrovkou na Prahu, byla skvělá. Ale když pak ta žlutá dodávka, motiv nové desky Get Rollin‘, v druhé půlce koncertu brázdila na plátně krajinu a měnila se co chvíli tu na auto z Krotitelů duchů, tu na vůz z Návratu do budoucnosti nebo ze seriálu Scooby Doo, nerdí srdce jen zaplesalo. To byl moment, kdy jste si mohli říct: „Ať už se mi ta hudba líbí nebo ne, s těma chlapama jsem na jedné vlně.“
Byl to skvělý koncert. Šel jsem na něj tak trochu „na kritika“, po příchodu jsem si dal ruce křížem a říkal si: „Tak se ukažte, borci.“ A Nickelback se fakt ukázali. A to tak, že na ně příště půjdu s chutí znova a všem doporučím, ať jdou taky.
Hodnocení: 87 %
Nickelback, 6. červen 2024
Praha, O2 arena