Na začátku publikum rozehřál objev z Blues Alive, karlovarská kapela Steven’s s kytaristou a zpěvákem Štěpánem Kordíkem v čele. Vystoupila v rozšířené sestavě o úctyhodných devíti muzikantech, včetně dvou zpěvaček a tříčlenné dechové sekce. Hrálo jim to skvěle a měli i velmi dobrý zvuk, což u předkapely, a ještě s takovým počtem nástrojů, nebývá ani zdaleka samozřejmostí.
Walter Trout si pak vystačil jen s asi poloviční sestavou v podobě bicích, basy, kláves a druhé kytary. Hrálo se z Walterových sólových alb, včetně nejnovějšího Broken. Každou skladbu krátce uvedl, někdy vzpomenul hosta, který mu na ní hrál, jindy okomentoval téma písničky a došlo i překonání závislostí a závažných zdravotních problémů, o kterých jsme se bavili podrobněji v nedávném rozhovoru. Trout od jisté doby abstinuje a sám se v tomto ohledu i označil za „kazatele”, ve skutečnosti ale publiku nijak nekázal. Spíš jen dal najevo velkou vděčnost za to, že tady s námi ještě stále může být a hrát.
Jsou bluesoví kytaristé, kterým stačí pro vyjádření jen pár not a nepotřebují do publika nasypat spoustu licků napříč celým hmatníkem kytary… Walter Trout není jedním z nich, a to je naprosto v pořádku. Ne každý bluesman musí hrát jako B.B. King. Troutova velkolepější sóla přesto nepostrádala feel a v žádném případě nešlo jen o bezduchou kytarovou ekvilibristiku. Zároveň je třeba pochválit jeho zvuk, tím spíš, že si Walter vystačí jen s kytarou zapojenou přímo do aparátu, bez pedálových efektů. Všechno ostatní je pak už v prstech a ještě citlivé práci s potenciometry kytary.
Nebylo to ale jen o sólech, Trouta doprovázela i výborně šlapající kapela, kromě kytary a rytmiky to byl i typický zvuk klasického rocku, totiž elektrické varhany prohnané přes zesilovač Leslie s rotujícím reproduktorem. Bluesman také dopřál každému členovi trochu záře reflektorů a nebylo to jen v podobě závěrečného kolečka improvizovaných sól. Jednu písničku si dal Walter jen s klávesákem Rolandem Bakkerem i bez vlastní kytary. Druhý kytarista Brett Smith-Daniels na pár místech převzal zpěv i pozici sólové kytary nebo si s Walterem vyměňovali kytarové licky tam a zpátky. Basák John Avila zase odzpíval party Dee Snidera v písničce z nové desky a později za umného využití oktávových efektů vystřihnul jedno z nejzábavnějších basových sól, které jsem kdy viděl. U něj nikdo na bar neodcházel.
Nejsem si jistý, jestli je úplně šťastné rozložení sálu, kdy jsou vpředu řady židlí a za nimi prostor pro stání. Trochu to tlumí atmosféru akce, která je nejen bluesovým, ale i rockovým koncertem. Ačkoliv rozumím tomu, že tahle místa ocení spousta starších fanoušků blues, kteří by třeba na plochu nešli. Walter Trout i tak neměl nejmenší problém publikum pořádně roztleskat a na přídavek i zvednout ze židlí.
Verdikt: 80 %
Walter Trout
Support: Steven’s
Archa+, Praha
23. duben 2024
