Dlouhé to bylo a snové také. Sigur Rós jsou mistři gradací a umí vystavět písničku s postrockovou precizností do takřka noisových stěn. Ke kapele se skoro po dekádě vrátil Kjartan Sveinsson, multiinstrumentalista obsluhující převážně všechny různé klávesové nástroje v minulosti označovaný za jednoho z hlavních nositelů nápadů. Bez něj sice kapela vydala nahrávku Kveikur, která byla označována za tu nejtemnější a nejagresivnější v historii Sigur Rós, avšak po tour, kterou odjeli vzápětí po vydání desky, se Islanďané víceméně zavřeli doma. K tomu se přidala nepříjemná kauza okolo bývalého bubeníka Orri Páll Dýrasona a sexuálního zneužívání jehož se měl údajně dopustit.
Zpěvák Jón Þór "Jónsi" Birgisson před dvěma lety vydal svou druhou sólovou desku Shiver, ale z důvodů covidových restrikcí ji bohužel nikdy pořádně „neprodal“ naživo. Když letos Sigur Rós oznámili návrat Sveinssona do kapely a následnou světovou tour – s českou zastávkou – nejednomu fanouškovi islandských snílků poskočilo srdce radostí. Tak se nám zase vrátí…
Volba prostoru dopadla geniálně – O2 Universum je prostě nejmodernější (nejen) koncertní sál v Praze. Dokáže pojmout dostatečnou kapacitu na takový koncert. Nedovedu si představit, že by Sigur Rós opět hráli v holešovické sportovní hale jako naposledy, byť pro ni mám slabost.
Zvuk koncertu byl od prvních tónů perfektní, nebyl problém slyšet ty nejtitěrnější detaily písní v tišších pasážích, stejně tak si držel standart i v těch nejhlasitějších chvílích. Že za to umí vzít, Sigur Rós ukázali během koncertu několikrát. Člověk se až bál o kopuli velké haly – nejen aby nepraskla, ale aby rovnou neodletěla.
O výjimečný zážitek se postarali i návštěvníci. Těžko byste v tak rozmanité skupině hledali nějaký spojující prvek. Ale všichni se ukázali jako opravdoví fanoušci – několikrát se stalo, že bylo v hale takové ticho, že jste mohli slyšet špendlík spadnout na druhé straně plochy, aby pak vzápětí prostor doslova explodoval nadšeným potleskem všech zúčastněných. Fanoušci si introvertní Sigur Rós dvakrát vytleskali zpátky na pódium. Byl to možná ten nejhezčí moment celé akce, kdy z vás po více než dvou hodinové terapii zvukem (a hlukem) všechno spadlo a vy jste vestoje aplaudovali těm několika hudebníkům, kteří tak trochu stydlivě tleskali zpátky všem fanouškům. Stálo to za to. Nezbývá než se těšit, že po tour vznikne nová nahrávka a budeme se s touto výjimečnou kapelou moci sejít dříve než po dalších mnoha letech.