V jejich vystoupení cítíme rockovou energii a zároveň uvolnění typické pro některé proudy černé hudby jako reggae nebo soul s tím, že rockový feeling převládá. S jistotou je můžu označit za zatím nejlepší událost letošního roku.
Pro ty, kdo nevědí, co se pod neobvyklým názvem souboru skrývá, je tu nápověda. Rytmická část kapely Vojta Říha a Vašek Zima hrála deset let s Radimem Hladíkem v Blue Effectu a největší rockový český kytarista všech dob by si nikdy žádná ořezávátka do kapely nevzal. A frontman Yannick Tevi, opravdu pocházející z tichomořského souostroví Vanuatu, je nejen sympatický zpěvák, ale také skladatel, který umí napsat skladby se silnými refrény a smyslem pro gradaci. Schopnost vygradovat skoro každou písničku byla výraznou vlastností celého koncertu – když už myslíš, že víc to nejde, Tevi s podporou ostatních hudebníků ještě v závěru přidá. Novinka Come Together toho byla nejlepším příkladem.
Tevi má ještě jednu specifickou vlastnost, kterou zdejší zpěváci obvykle nemají. Umí přesvědčivě zpívat pomalé skladby. Nakonec, proč ne. Je hlavním autorem Vanua2 a píše si skladby tak řečeno sobě na tělo. O to víc překvapilo, že skupina spolu s ním sáhla po stařičké skladbě Blue Effectu The Sun Is So Bright a dala vykopávce řízný rockový střih. Inu, Tevi dokáže uzpívat všechno. Je na něm znát, že nejspíš vyrostl na reggae, ale snaží se o co největší univerzálnost.
Slabinou kapely je kytara. Všichni tři muzikanti, kteří se na tom postu během koncertu vystřídali, jsou vlastně jen záskoky. Jako kdyby to místo po Radimovi Hladíkovi zůstávalo stále neobsazené, a to i přesto, že Vanua2 hraje něco úplně jiného než Blue Effect. Přitom všichni tři byli výborní, ale nenabízejí tu správnou chemii, která by z hosta udělala opěrný bod. Mimochodem, překvapilo, jak málo mají prostoru pro sóla. Ono je to dobře, písně si tím pádem udržely pevný, nerozplizlý tvar. Ale santnovské sólo ve Would You Be My Lover vyznělo velmi osvěžujícím dojmem.
Vanua2 se mohou pyšnit stylovou pestrostí – chvíli to byl klasický soul typu Marvina Gaye, chvíli to znělo trochu jako Seal, chvíli to byl docela svižný rock, který možná někde na cestě potkal Santanu, někde funky rytmický motiv připomínal Killera od Adamski a tu a tam si člověk řekl, vždyť to je možná až pop rock. Ale pozor, v každém případě to jsou Vanua2. Rozeznáte je okamžitě mezi ostatními.
Důležité je, že se kapela stále vyvíjí. Na křtu své desky už představili nejméně dvě novinky a navíc se ke kapele na většinu skladeb připojil perkusionista, čímž se už tak dobrá rytmická sekce obohatila o další zajímavé struktury. Možná nebude od věci zapojit do souboru i zpěvačku. Vanua2 zkoušeli v jedné nové písni zapojit do party s Tevim Anetu Hollandrovou a nevyznělo to špatně.
Takže shrnuto, Nymburk nemá jen špičkové košíkáře, ale i výbornou kapelu.