Obrázek k článku NAŽIVO: The Smashing Pumpkins v Praze použili zbraň hromadného nadšenÍ
| Kuba Alexa | Foto: Pavla Hartmanová / Live Nation

NAŽIVO: The Smashing Pumpkins v Praze použili zbraň hromadného nadšenÍ

The Smashing Pumpkins prorazili všechny možné překážky halového koncertu v předvečer prodlouženého víkendu jako buldozer. Dokázali svou desítky let trvající, občas bolavou kariéru přetavit ve zbraň hromadného nadšení a precizní vysokou školu rocku v tom nejlepším slova smyslu. Navíc pro téměř plný sál.

The Smashing Pumpkins se do České republiky vrátili již poněkolikáté. V rámci turné The World Is A Vampire, které pojmenovali podle úvodní věty hitu Bullet With Butterfly Wings, se s fanoušky setkali v O2 universu. Čekal je v rámci nových pražských koncertních prostor stejný „upgrade“ jako nedávno například Dave Matthews Band. Jak tohle místo některým koncertům nesedí, říkal jsem si, že dýním by moderní jeskyně, v případě že bude plná a bude se hrát dostatečně nahlas, ublížit nemusela. Fakt, že přesně na to kapela vsadila – navíc s peckou The Everlasting Gaze na úvod – mi vehnal v devět večer do obličeje lišácký úsměv. V různých obměnách mi na tváři vydržel celý večer.

The Smashing Pumpkins jsou především Billy Corgan. Podobně jako třeba v případě Trenta Reznora a NIN kapelu znáte, některé její členy považujete za zásadní, k jiným pojímáte více či méně sympatií, ale Corgan za ty desítky let dokázal, že je dostatečně tvrdohlavý a kreativní, že dokáže značku Smashing Pumpkins táhnout na stabilně kvalitní úrovni i s kompletně vyměněnou sestavou. Nebo třeba i s narychlo spíchnutou partou se členy Rage Against the Machine a Killers. Pravda, to bylo trochu bizarní.

Je ale znát, že dřívější návrat bubeníka Jimmyho Chamberlaina a nedávné urovnání vztahů s Jamesem Ihou těší nejen fanoušky. Zdá se, že i Corganovi, který i v mezidobí psal a natáčel spoustu skvělých nahrávek, jako by ze tří čtvrtin původní sestava vlila novou krev do žil. Kapela díky tomu za posledních pár let dokázala natočit písně, které se v pohodě vyrovnají jejím nejsilnějším obdobím.

S návratem kytaristy Jamese Ihy, i přestože se zprvu nejednalo o výměnu, nakonec z kapely odešel Jeff Schroeder, který byl mimochodem kdysi de facto zodpovědný za propojení The Smashing Pumpkins s českou značkou Salvation Audio. A protože se „dýně“ drží hesla „Tři kytary? Není to málo?”, přijeli do Čech s čerstvou posilou Kiki Wong. Ta navrací do první linie ženský prvek, byť ne na pozici baskytary. Tu jako stálý host obsluhuje Jack Bates. Jack je syn Petera Hooka (ex-Joy Division, ex-New Order, The Light). Aby se kruh uzavřel, tak sám Corgan kdysi odjel pár štací jako koncertní člen New Order. Sestavu ještě doplňuje na doprovodné vokály či akustickou kytaru Katie Cole.

The Smashing Pumpkins tentokrát udělali jednu změnu, kterou ve svém vnímání koncertu kapely, kterou znám od samého začátku, a jež brázdí pódia několik desítek let, považuju za velice prospěšnou. Zkrátili setlist. Pamatuju si, jak třeba v roce 2008 základní osmdesátiminutový set natáhli o dalších snad čtyřicet minut přídavků a já jen smutně sledoval předčasně odcházející z řad kamarádů i muzikantů. I setlist z Fóra Karlín v roce 2019 vyžadoval řádnou výdrž. 

Corgan má se svou kapelou ve zpěvníku neuvěřitelnou spoustu skvělých písní a dokázali by z nich postavit klidně pět parádních setlistů. Obzvlášť pokud by více sahali do reunionových desek, kde je spousta adeptů na trvalejší „hity“. Včerejší výběr písní mezi ty povedené rozhodně patřil. Stopáž, která se nakonec zastavila na čase hodina a čtyřicet minut, koncertu naprosto slušela. Žádný přídavek, jen milé přátelské rozloučení. Super.

Kostru tvořily nezapomenutelné kousky jako Today, 1979, Tonight Tonight nebo Ava Adore, chybět nemohla samozřejmě již zmíněná Bullet With the Butterfly Wings. Kolem pak hudebníci sahali do různých momentů kapelní diskografie – například s Disarm, Cherub Rock, novější parádní Beguiled nebo další klasikou Mayonaise. Došlo i na říznou coververzi U2 Zoo Station s bubenickým sólem. A to „drze“ hned krátce po začátku.

The Smashing Pumpkins dokázali do O2 universa přivézt precizní pevný zvuk, zejména fanoušci hutných kytarových riffů si museli zvukovou stěnu užívat. Celá skupina byla ve formě, moc toho nenamluvila a pozici baviče nakonec obstaral, stejně jako zábavné představení kapely, James Iha. Toho Billy s akustikou dokonce zkoušel donutit zazpívat kousek Knocking on Heaven´s Door, načež se z publika samozřejmě ozvalo “Hobluuuuj!”.

Nálada pódiu i pod ním se zdála být naprosto skvělá a přiznám se, že jsem měl několikrát vlhké oko. Vidět totiž téměř třicet let po prvním památném koncertu The Smashing Pumpkins v Praze show s takovým provedením, progresem a zároveň přirozenou energií, je u v podstatě šedesátníků jízda.

Hodnocení: 95 %

Praha, O2 universum
4. červenec 2024