The Sherlocks se u nás představili už poněkolikáté. V domovské Anglii jde o oblíbenou kytarovku, která vyprodává větší sály, než je vršovické Café V lese. Navíc sobotní večer je pro návštěvu rockového koncertu naprosto ideální. Přesto vyprodáno nebylo.
Jako předkapela jedou s anglickými headlinery jejich evropské tour němečtí Dote. Pětice mladších dvacátníků začala svůj set v ještě poloprázdném klubu. Tři kytaristé (z toho jedna elektrifikovaná španělka), bubeník a basák se na malou stage v klubu sotva vešli. Jejich muzika a show ale nebyla žádná divočina, takže k žádnému problému nedošlo. Dote při svém debutovém setu v Česku ponejvíc připomínali The Human League, začátky Simple Minds a podobné kapely z první poloviny 80. let. Přes poměrně košaté nástrojové vybavení si vypomáhali ještě předtočenými syntezátory, což je výrazně posouvalo do popového hájemství.
Celé vystoupení Dote bylo poměrně jednotvárné, nesoucí se v podobném tempu i jednotném stylu. Velmi iritující byl zvuk lead kytaristy – protože nepoužíval žádné efekty, zněl téměř po celé vystoupení stejně monotónně. Ještě více podivné bylo působení kytaristy na elektrifikovanou španělku Katziho, který hrál v Praze s kapelou své teprve druhé vystoupení. Slyšet nebyl, hrál jen občas, ale viditelně jím lomcovalo nadšení, že je se zbylou čtveřicí na pódiu.
Přes veškerý kritický tón Dote nabídli i světlejší momenty. Například když se mikrofonu ujal místo kytaristy a zpěváka Jonaha bubeník Lukas, šlo o příjemnou změnu, která vokální části písniček z jejich zatím jediného alba Feelings kvalitativně posunovala velmi výrazně vzhůru. Také závěrečné číslo, ve kterém kapela opustila hudební image školních slušňáčků, kteří se bojí byť jen pomyslet na porušení jakýchkoliv řádů a místo toho pořádně hrábli do strun a výrazně šlápli na pedál ukázalo, že pokud se Dote vydají právě tímto směrem, mohou být koncertně dalece víc zajímaví. Takto jejich 35 minut před pražským publikem ukázalo, že sami by ještě koncert mimo prostředí svých příbuzných a přátel neutáhli, stejně tak, že jediná slušná písnička je i na předskokany zatraceně málo.
I proto bylo neskutečně osvěžující, když se rozezněly známé tóny titulní skladby nového alba People Like Me & You a pódium opanovali The Sherlocks. Radost dalo najevo ostatně i publikum, které kapelu poměrně bouřlivě přivítalo. Hned od začátku bylo patrné, že oproti předkapele jde o zcela jiný level. Zvuk sice nebyl (na poměry Café V lese překvapivě) nic moc, ale i tak byla hudební nápaditost a strukturovanost skladeb The Sherlocks jasně patrná.
Stejně tak jasné bylo, že čtveřice Kiaran Crook (zpěv, kytara), Brandon Crook (bicí), Alex Procter (kytara) a Trent Jackson (basa) je skvěle sehraná, i když v tomto složení hraje pouze dva roky. Nebylo to ale vůbec poznat. Každý se dobře zhostil svého partu, takže publikum dostávalo v živé podobě písničky klasické anglické kytarovky, která je historicky dost poučená na to, aby věděla, jak mají znít, aby to bylo dobré.
The Sherlocks se v Praze nijak netrápili se sestavováním speciálního playlistu a zahráli ten, který mají jako univerzální připravený pro celé své evropské turné. Díky tomu tak návštěvníci pražského koncertu mohli být dobře připraveni na to, kdy scénu opanují ostře znějící kytary (Magic Man), kdy má hlavní prostor rytmika (Will You Be There?) i kdy se skladba z poklidného úvodu rozvine do pořádné jízdy celé kapely (Falling).
Stejně jako členové Dote i čtveřice The Sherlocks působili na pódiu jako hodní kluci. Kiaran Crook se sice občas pokoušel komunikovat s publikem, ale primárně se soustředil na svůj pěveký výkon doprovázený ještě hrou na kytaru. A bylo to rozhodně dobré rozhodnutí, protože přes svůj nevelký hlasový rozsah zněl velmi dobře, pevně a jistě. V jeho pěveckém snažení mu ale úplně nepomáhal zvukař, který zpěv nevytáhl dostatečně vysoko, takže se v dynamické souhře nástrojů občas ztrácel.
The Sherlocsk v Café V lese ale i přes to dokazovali, že jde o talentované muzikanty a skladatele. Naživo zní samozřejmě syrověji než na precizně produkovaných deskách, ale určitá míra větší agresivity by jim slušela ještě více. V pasážích, kdy ji popustili nejvíce (NYC (Sing It Loud), Remember All The Girls, Porto/Falling), se totiž kapela ukazovala v tom nejzajímavějším světle. Velmi tomu pomáhaly přesné a tvrdé údery na bicí Brandona Crooka a melodická basa Trenta Jacksona.
Kapela se po celou dobu koncertu snažila pracovat s dynamikou vystoupení, ale ne vždy to bylo ku prospěchu. Když v rytmicky našlapanější střední části koncertu mezi rockovější skladby vložila pomalejší Won't Stop z nové desky, koncertu hned trochu spadnul řetěz. V závěrečné části koncertu se dramaturgické hrátky kapele povedly více. Různorodá a členitá Don't Let It Out se zajímavými vyhrávkami, basou, která se nezastaví a pořádně hromovládnými bicími ukázala, že může skvěle fungovat na festivalech. Následující City Lights nejdříve přinesla zklidnění, ale se po chvíli rozjela, díky několika riffům a mocným bicím, aby vygradovala do zpěvného a mohutného refrénu.
Krátké, pouze hodinové vystoupení uzavřela Chasing Shadows, písnička, kterou kapela naživo hraje vůbec nejčastěji, a která koncerty skupiny standardně uzavírá. Stejně tak tomu bylo i v Praze, i když konec byl poměrně rozpačitý. Rozsvítila se světla, publikum se domáhalo přídavku. The Sherlocks ale nepřidávají, a tak měli diváci smůlu. Se členy kapely se alespoň mohli po konci vystoupení setkat u stánku s merchem, kde se jim členové kapely poctivě věnovali.
Nebylo tak žádným problémem prohodit pár vět s frontmanem kapely Kiaranem Crookem, který si podle svých slov pražský koncert opravdu užil. Na pódiu prý měl dobrý zvuk, a tak nevnímal určitou nejasnost a nečistotu zvuku, která byla patrná v části koncertního sálu. Těch pár minut rozhovoru s Kiaranem také potvrdilo, kdo vlastně The Sherlocks jsou. Šikovní, talentovaní a skromní kluci, takoví, které má rád skoro každý, protože nikomu nevadí. Kdyby tuhle slušňáckou image dokázali trochu potrhat a ušpinit, mohli by být ještě o něco zajímavější. A třeba by jim to i pomohlo.
Verdikt: 70 %
The Sherlocks, Předkapela: Dote
25. listopad 2023, Café V lese, Praha
