Vystoupení v O2 Aréně odstartoval svým sólovým blokem Joe Sumner, což je pětačtyřicetiletý Stingův syn. Možná má smůlu, že je Stingovým synem, takovým lidem se vždycky proráží o něco hůře. Joe vystoupil sám jen s kytarou a nabídl set docela hezkých písní o lásce, domově a o podobných věcech, které patří k životu. V tátově bloku se přidal až ke konci show v King Of Pain.
Joe Sumner nebyl jediným učenlivým synkem, který se na vystoupení objevil. V několika skladbách si místo otce Domenica Millera zabrnkal jeho syn Rufus.
King Of Pain byla jednou ze sedmi písní od The Police, které mezi šestnácti skladbami Stingova koncertu zazněly. Policeovské Message In The Bottle dokonce koncert zahajovalo a Roxanne otevírala blok dvou přídavků. Dramaturgicky to byl správný krok, protože písně ze Stingových mladších dob daly vystoupení potřebnou pestrost, ale místy bylo trochu znát, že pro muže, který před třemi nedělemi oslavil jednasedmdesátiny, jsou už trochu namahavé. A ještě jedna zajímavost u skladeb od The Police stojí za zmínku – v So Lonely ocitoval Sting malý kousek z No Woman, No Cry od Boba Marleyho.
Důležitou roli ve Stingově vystoupení hrál tříčlenný sbor. Jeho členové dostali poměrně slušný prostor, aby se se Stingem zazpívali i sólově a zvláště zkušený Gene Noble dal svým hlasem písním „černý“ akcent a pomáhal hlavní hvězdě večera s častým non verbálním vokalizováním.
Sting tentokrát přišel s rozvolněným formátem svých skladeb, natahoval je řízenými improvizacemi a vokálními kreacemi až na dvojnásobek dálky, na níž jsme zvyklí z jeho desek. Díky tomu samozřejmě nepotřeboval složitější vizuální synchronizace, stačila mu jen světla a dvě obrazovky. Nicméně, ani po téhle stránce to nepůsobilo skromně nebo dokonce chudě, spíš uměřeně. Některé skladby dostaly nový rozměr díky bostonskému hráči na foukací harmoniku (a členu sborové trojky) Shaneovi Sagerovi.
Sting sám hrál celý koncert na basovou kytaru, jen na závěrečnou skladbu Fragile si vzal akustiku. Jednu ze svých nejkrásnějších skladeb věnoval ukrajinským ženám a hrál ji sám, bez kapely. Tak se stalo, že večer začal i skončil díky otci a synu Sumnerovým v komorní náladě.
