Teprve v průběhu koncertu člověku došlo, že industriální prostředí sklepního prostoru přesně vyhovovalo záměru skupiny. Kapela se totiž rozhodla, že tady oslaví 20. výročí vydání své možná nejslavnější desky Bestiálně šťastní tím, že ji přehraje od začátku do konce.
Album Bestiálně šťastní se po dvou desetiletích vrátilo v podivné atmosféře dnešní doby a některé texty jako kdyby byly psány v současnosti, trochu připomínající dobu z poloviny osmdesátých let, kdy obě strany železné opony žily pod noční můrou strachu z hvězdných válek a bezmocná punková společnost toužila aspoň „tancovat ve chvíli, až dopadne bomba“. Tento pocit se znovu vynořil pod vlivem útoku na newyorská dvojčata 11. září 2001, v době, kdy se rodily některé z písní druhého alba Vypsané fixy. V nich je zachycen ten bestiálně šťastný, ale křečovitý úsměv, přítomný v občas až fantasmagorických nebo surreálných textech, a hlavně ve sloganech evokujících orwellovský svět: „Predátoři, připravený na to, sebrat ti z hlavy poslední zbytky představ“ – „Odvážný mladý muž probudil se v tmavé králičí noře“ – „vana byla hrob a voda byla hlína“ až po závěrečnou vizi z Ledňáčků „co budete dělat, až z vás bude krev stříkat.“
Sál na téhle narozeninové párty praskal ve švech, koncert prý byl na internetu vyprodán během tři minut. Publikum představovalo zajímavý mix pamětníků původního vydání (Bestiálně šťastní bylo v roce 2003 bombou, na kterou se nezapomíná) a mladého publika. Zajímavé bylo vysoké procentuální zastoupení dívek. Že by se Mareda a jeho spoluhráči stali na středně stará kolena sexuálními idoly?
Staří i mladí znali texty nazpaměť, takže Márdi zpíval celý koncert s velkým sborem, čímž koncert probíhající bez větších zastávek v rychlém až zběsilém tempu získal na energii. Specifickým rysem alba Bestiálně šťastní bylo totiž až punkově rychlé tempo VŠECH skladeb. Zpěvákovým velkým kladem bylo i to, že při zpěvu výtečně artikuluje, takže stačí dobré nazvučení a člověk rozumí každému jeho slovu. Řekněme si upřímně: Kde to v českém rocku najdeme?
Kapela projela celou svou slavnou desku a jako bonus přidala několik písní ze svého debutu. Podle reakce publika Nejvíc zabral Potápěč, Žebříky a Ledňáčci. Samozřejmě zafungoval i nejznámější song Drogový večírek, ale trochu splynul s ostatními písněmi. V přídavku, složeném z prvních písní FiXy podle očekávání nejvíc zabodoval Stereoid. Ale upřímně řečeno, ono to bylo jedno, všechno bylo poživatelné.
Hudebně bylo stále dobře znát, jak se kapela před dvaceti lety kapela inspirovala The Cure, ale v průběhu let zní už o dost robustněji. Zjednodušeně řečeno, jako celek se posunuli někam ke Green Day, což znamená hodně energické nasazení, které studiová nahrávka tehdy ještě málo zkušené kapely nedokázala zachytit.
Vystoupit se slavnou kompletní deskou je jedním z trendů doby. Zažili jsme to na vlastní kůži třeba s Černým albem Metalliky, ale podobné typy koncertů dnes už můžeme počítat na tucty. Většinou to souvisí s tím, že dnešní rocková hudba začíná být značně vyprázdněná. O tom ale nemůže být u FiXy ani řeč. Skladby z poslední doby, ať je to Už dlouho nemluvíš nebo Ester jede pryč jsou při nejmenším stejně dobré ne-li ještě lepší jako tvorba Márdího a spol. před dvaceti lety. Ale ať už byla motivace narozeninové párty Bestiálně šťastných jakákoli, vyplynul z ní zajímavý pokus konfrontovat fiXáckou minulost s dneškem.
Starší byli dojatí a mladí si při punkovém tempu s chutí zařádili. Probíhal dokonce i stage diving. Naprosto bezpečný, protože by v sálku ani jablko nepropadlo, natož nějaký diver. Koncert měl jedinou vadu – měl sice normální délku, zazněla na něm víc než dvacítka skladeb, ale nikomu nevadilo, kdyby byl o půl hodiny delší. Ale jak se říká, jez do polosyta... Při nasazení, s jakým hrála kapela a užívalo si publikum, by nakonec došlo k fyzickému zhroucení obou stran.
Vypsaná fiXa
Café V lese, Praha
3. únor 2023
