Rockově protestsongové Vánoce v numetalovém hávu zní jako něco nepředstavitelného, ale nakonec se jedná prostě o docela povedený večírek v hard´n´heavy stylu, při kterém se všichni dobře baví.
Předkapela Černá, která by názvem i žánrově asi posluchače lákala, se potýkala s potížemi se zvukem. To vyvolalo značnou nedůvěru, jak asi bude znít headliner večera. Nakonec veškeré obavy rozmetaly hned první tóny písně Sobě věrnej, aktuálního hitu kapely z nejnovější desky.
Rozkolísanost kytar a elektronického podkladu se srovnala po prvních taktech. Parta tvrdých chlapců, tak zůstala věrná nejen sobě a svým posluchačům, ale do značné míry i zvuku na deskách. To se dá u muzikantů kombinujících do hiphopu zahleděnou elektroniku s kytarovými riffy tvrdého metalu považovat téměř za zázrak. Otázku nakolik ve výsledku hraje roli zmíněný podklad, který není živou složkou vystoupení, nechávám stranou.
Fanoušci všeho věkového složení se baví, a to je důležité. Díky baladickým country-rockovým koledám ve stylu „Lemmy a Ozzy slaví Vánoce“, které zněly před vystoupením, měl večer i slavnostní náladu. Ta pak v rámci vystoupení kumulovala při předání zlaté desky kapele Škwor za prodej aktuálně vydaného dvojalba s DVD. Nahrávka ŠKWOR - 25 let (live) posluchačům přinesla záznam z loňského vyprodaného vystoupení na stejném místě. Hostem tehdy byla Gabriela Gunčíková. Loňské zaplnění O2 universa bylo také jednou z kapelou inzerovaných motivací k uspořádání letošního trojkoncertu. Po prvním ze tří koncertů se zdá, že se kapacita koncertní haly Škworu opět naplnit povedla.
Po Sobě věrnej následuje pasáž více numetalově kytarová a elektronicky tvrdá. Největší úspěch mají skladby Za barevným sklem a Mý slzy neuvidíš. Vedle hitů Sraž nás na kolena a Síla starejch vín to je také nejlepší část celého večera.
Přiznám se, že nejsem bůhvíjaký fanoušek a znalec Škworu. Kapelu jsem viděl naživo naposledy při jejich tour s deskou Vyvolenej před téměř dvaceti lety. Jejich hudba ke mně proniká zejména o víkendu na chatě při poslechu rádia Blaník. Chudanova sóla a Hrdličkovy protest texty ruší jen líné zářezy sousedovi cirkulárky. V názoru na skupina se víceméně ztotožňuji s tím, který zastává kolega Pepa Vlček. Jejich těžko nepostřehnutelnou jednostrannost v oblasti epigonství Kornů kloubenou s tradicí českého „hrady.cz písničkářství“ Dana Landy komentoval ve své recenzi na jejich novou desku. Musím však připustit, že hity jako Sraž nás nebo Slzy jsou při dobrém zvuku, jaký tento večer O2 universum nabídlo, prostě funkční skladby pro vánoční večírek rockerů i k línému odpoledni sázavských chatařů.
Nezbývá než tvrdým hochům po dvaceti šesti letech koncertování přát, aby s nasazením a dobrým zvukem vydrželi dva nadcházející koncerty (21. a 22. prosince). A držet jim palce, aby naplnili kapacitu O2 universa spokojenými fanoušky.
